S pravdou ven

Ahoj všem,

opravdu nesnáším, když nějaká blogerka vyhlásí pauzu. A o to hůř se k tomu přiznávám i já. Asi nemá cenu něco vypisovat, prostě blog musí jít na chvíli stranou. V hlavince nápady jsou, ale není čas to sesumírovat a hodit na papír/blog. Jako jediné, za co se schovám a zároveň použiji jako omluvu pro tuhle nehezkou situaci je následující fotka. Snad je zřetelně vidět, kde trávím svůj volný čas...

21. den

A za neděli, ještě mám minutu do půlnoci, hooooooneeeeeeeem....

21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů

Ufff, jen jeden? Simpsnovi :)

20. den

Se zpožděním za sobotu...

20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

Mám ráda vzdělané lidi. Mám ráda, když mají lidi všeobecný přehled. Na určité úrovni je pro mě vzdělání hodně důležité, ve vztahu to může být i rozhodující. Že jsem povrchní? Možná. Ale pokud někdo (ať už má papírově vystudované cokoliv) nedodržuje aspoň náznakem interpunkci, jasně, že se občas stane, že něco ulítne, nebo naopak nedolítne kam má :) Ale totální ignorace gramatiky, interpunkce a dalších dle mého úplně základních pravidel, to je pro mě fatální. Teď nemluvím vůbec o slangu a nářečích, šalina je prostě šalina, něco někde má bejt, všechno je oukej, proč ne? Ale pokud do nějak vipadá a ty zchody jsou pjekné, tak to prostě ne. Ne! 

Ale abych doplnila i druhý úhel pohledu - papírové vzdělání. Aneb jakou školu jsme navštěvovali a dokončili. Je pěkné mít inženýra z politologie (NIKOHO NECHCI URAZIT, ANI TÍM NIC JINÉHO, NEŽ CO ŘÍKÁM, NEMYSLÍM!!!), ale pokud je onen človíček absolutně nepoužitelný mimo obor a nebo svoji práci nedělá dobře, tak pro mě vzdělání není rozhodující. Raději výuční list na kuchařině a ocenění za kuchaře podniku/města/republiky/světa, než právníka který sedí a čeká asi až naprší a uschne. Už kolem mne několikrát proběhla krásná myšlenka (díky mami) - buďto si na to musí člověk vydělat, nebo to musí umět udělat sám. U chlapů to platí stonásobně! 

Klasický noční po-dámesipauzu stav

Už pátý den s antibiotiky. Už několikátý den zamyšlená. Dneska jsem snědla celé (malé) merci. Akorát mi je z toho špatně a chce se mi brečet, protože prostě proto! Cože, to už je pátek? Ufff, do zítřka musím být v pohodě. Musím, čekají mě důležité úkoly, které prostě musím zvládnout. Našla jsem blog s vyhlášením curvy blog awards 2012 a zuřivě jsem proklikala snad stovku curvy blogů. Některé nebyly curvy, ale spíš hubené kurvy. Jsem hnusná, nemožná a k ničemu. Ale opět mám, co jsem chtěla, hmmm. Nebo jsem to nechtěla? Kdybych to nechtěla, tak bych to neměla, logicky. Takže jsem to asi chtěla. Než se stáhne ten film, tak to bude trvat ještě hodinu a to doufám budu už dávno spát. Ha, našla jsem blogerku, která má ošklivější nohy, než já! A je šťastná. Potvora. Mám pocit, že ani takhle to dál jít nemůže. Viděl někdo ty moje chlupatý nohy? A ty beďary? A ty červené oči? A pak se divím, že vypadám jak vypadám. Nejsem ženská, necítím se jako ženská. Je to jeden z nejhorších pocitů co vůbec znám. Jsem emancipovaná pí**. A opět mám co jsem chtěla. Nebudu se znova sama sebe ptát, jestli jsem to fakt chtěla. Chtěla. Chtěla jsem být na sebe hrdá, jak jsem dobrá. Viděli jste ty fotky z loňské dovči? A z předloňské? Tak mi to tam sluší. I v tom neoprenu s vlasy všude okolo mi to sluší. Proč mi to nemůže slušet i teď? Jsem rozhodnutá, že do neděle nevylezu z postele. Pak už budu muset, abych se nějak dostala do školy. Asi to vezmu kanálama, přece musej bejt odsud až do Brna kanály, ne? Achjo, vzpamatuj se!

P. S.: Objevila jsem stránku, kde prodávají hadry až do velikosti 30! Ufff, trochu se mi ulevilo...
P. S. 2: Brouzdám po online seznamkách a anonymně sama sobě něco dokazuju. Jen nevím co...

19. den

Docela soukromé téma, aneb podíváme se do minulosti :)

19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

Měla jsem docela divokou pubertu, cca od 13ti let aspoň do 18ti :D Takže v této době vzniklo nesčetně situací, kdy jsem nerespektovala své rodiče. O to víc je respektuju teď. Obdiv si zaslouží už jen za to, že to se mnou přežili. A i když chtěli, tak mě nakonec nikdy nezabili, ale neroztrhli jako hada. A dokonce hodně mých pubertálních nápadů dokonce tolerovali. Třeba jak jsem se sebrala a odstěhovala jsem se v 17ti k příteli. A po dvou měsících zpět, neb jsme se rozešli. A naši, ač je to asi hodně mrzelo a bolelo, tak mě domů přijali v pohodě. Obdiv. Já bych se v té době roztrhala na malé kousíčky a graaaaaaaaaah! Ale teď opravdu vím, že mám ty nejlepší rodiče na světě (a nebo aspoň jedny z těch nejlepších)! :)

18. den

Asi můj nejkratší příspěvek...

18. den - v co věříš

... věřím v SEBE. A to je moji milí všechno :)

17. den

Dneska nás čeká konečně něco, u čeho jsem pochopila zadání a u čeho se můžu i vypovídat...

17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

Nicméně teď bohužel jsem ve stavu, kdy nejsem schopna objektivně zhodnotit úspěchy a neúspěchy, neb dvě velké věci, které letos začaly, tak ještě nejsou nijak dořešené, takže bych to ráda nechala na později. Jinak by to byl nudná příspěvek o tom jak jsem udělala zkoušky, sháněla bydlení, přes léto byla ve Francii a přitom snila o dovče v UK, jak jsem si na brigádě opět nic nevydělala...  Takže uvidíme, třeba se mi podaří udělat nějaký back view, abych zhodnotila rok 2012. Nicméně, prý se říká, že co je nahnilé, to v roce 2012 umře a co je zdravé, to posílí. Tak doufám, že jsem zdravá! :)

A abych nebyla uplně zlá, napovím, o čem by ten zpětný pohled mohl být - absolutní změny v mém životě v oblasti vztahů, bydlení a potom možná i v kariéře.... Vše je pro mě dost zásadní a nerada dělám nějaké hop, dokud jsem nepřeskočila. 

Poslední věc, od rána mi zní v hlavě tahle písnička, tak se o ní podělím:

Dejte si italskou pýchu do mrazáku

Hned na úvod nutno říct, že na slevové portály moc často nechodím. Přistupuji k nim trošku s nadhledem, protože ne každá sleva je doopravdy sleva. Ač jsem se já osobně nikdy nespálila - využila jsem tuším už 3 nebo 4 akce, tak znám mnoho lidí, kteří svého "super výhodného" nákupu dost litovali. Dneska mi to ale nedalo a nechala jsem se nalákat ke zhlédnutí sýrové akce na Slevomatu. Sýry mám ráda, asi se v nich moc nevyznám, ale když je sýr dobrý, umím to ocenit. A teď k tomu, co mě naštvalo.

Zdroj: www.slevomat.cz

Popis krásný, lákavý, ale... zrál rok, nebo čtyři roky? To je docela rozdíl podle mne, zvlášť u zrajících sýrů! Doba zrání se odrazí na jeho chuti, na tom, jak je štipkavý na jazyku, je to jak s vínem prostě. A krom toho také na ceně. Ehm. V diskusi jsem se dozvěděla, že sýr zrál 12 měsíců. A už teď se cítím být lehce ošizena a podvedena. Já chci sýr, který zrál 48 měsíců, když tak dlouho má zrát, nebo ne? Jak to tedy je? 

Samozřejmě se dá sýr použít na uplně všechno na co si vzpomenete, hodí se k bílému i červenému vínu, blablabla, a nebo si ho můžete nastrouhat na těstoviny, viz obrázek. Nastrouhat!

Zdroj: www.slevomat.cz

Nevím, asi mám nějaké staromódní struhadlo, ale prostě nastrouhat je něco jiného. Tyhle plátky/kousky bych vyráběla nožem a nebo tou spešl škrabkou na sýry. A poslední perla, která mě dostala nejvíc. Na začátku se píše, že nám sýr vydrží do března roku 2013. V diskusi se dozvíme něco trošku jiného...

Zdroj. www.slevomat.cz

Takže dobrá rada na závěr - tento exkluzivní sýr si dejte do mrazáku a bude to. Grraaaah!!

O reklamaci bot v A3 sportu

Já opravdu nevím, kde si mám kupovat boty, prostě nevím. V Baťovi jsem jednou chodila dva týdny na dovče v teniskách. Letní dovča u moře, asi si dokážete představit, jak moc jsem tenisky využila. No nicméně  se stihla odlepit podrážka a tak. A v Baťovi mi reklamaci neuznali, pochopitelně, protože jsem přeci v nich moc chodila. A tak jsem si tam už nikdy žádné boty nekoupila. A někdy předloni jsem si koupila v A3 sportu tenisky Nike, byly fakt dost dobrý, krásný, přesně takový, jaký jsem chtěla. Cena lehce něco přes dva tisíce, uff. No ale budiž, tenisky mi přece vydrží dlouho. Prd, po půl roce reklamace, prasklá kůže na dvou místech, odlepená podrážka. Reklamace neuznána, prý jsem je prala. Wow, změna, evidentně má A3 širší databázi argumentů. Jasněže jsem je neprala, ale co, prostě se hádat nebudu. Tenisky nosím na zahradu. Rok se s rokem sešel a já objevila v A3 sportu fakt pěkné tenisky, pro změnu Nike, černé, s barevnými dírkami na tkaničky. A dokonce ve slevě, nakonec mě vyšly na nějakých 700kč, sice jsem si na ně tedy týden počkala, ale co už. To bylo radosti. Radosti letos v březnu. Uznávám, že přes léto tenisky docela nosím, ale i tak mám pocit, že jsem víc využila balerínky a jiné letní botky, takže ke dni, kdy jsem je byla reklamovat, jsem je mohla nosit tak dva tři měsíce maximálně a to rozhodně ne každý den. Prasklá bota na třech místech, komplet odlepený bok boty ve švu, jakoby vytržený, prostě katastrofa. Reklamace neuznána, prý to není výrobní vada, ale prostě moje vina. A tak jsem sebrala odvahu a ptala jsem se prodavačky, jak jako moje vina?! To mi chcete říct, že tohle jsem si udělala sama, jako cíleně? A ona jakože neví, že tu není od reklamací, že to prostě vyřizuje to oddělení a že se jí to netýká. Ale já byla opravdu naštvaná a snažila jsem se jí přesvědčit, že pokud bude to jejich reklamační oddělení fungovat tak jak funguje, tak že to daleko nedotáhnout, že to není moc prozákanický přístup a tak podobně. A ona mi dost drzým tónem odsekla, že ty boty nejsou konstruované na každodenní nošení. Tak jí znovu opakuji, že od března do září bylo chvíli i léto, kdy jsem nosila jiné boty, blablabla, že když chodím do školy, tak to mám 20min chůze, blablabla. A tak mi ještě hrubějším tónem oznámila, že ty boty nejsou konstruované na každou váhu! WTF? Jsem prostě příliš tlustá na to, abych si kupovala boty Nike. K tomu nemám víc co dodat. A to že mi milostivá paní prodavačka vrátila moji originální účtenku roztrženou napůl, od zhora téměř až dolu, k tomu se fakt vyjadřovat nebudu. S takovou účtenkou si můžu možná tak... vy víte co. 

A tak jak Nike, tak A3 přišli o jednoho naprosto bezvýznamného zákazníka a asi jim je to uplně šumák. Graaaaah!

16. den

Včera to bylo nudné, dneska to bude trapné, ehm. Tak zvažuju, jestli mám vůbec pokračovat, sotva jsem po pauze začala :D Čeká nás totiž téma

16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku

A já se rovnou přiznám, že prostě nevím, co přesně mám pod "mainstream" zařadit. Vím že je to takový ten hlavní proud, co se poslouchá hodně, co je IN a co prostě frčí. Ale u mě frčí asi něco jiného, než co frčí obecně. A když už jsem trapná, tak budu trapná dál. Vůbec jsem nepochopila Gangnam style, nechápu co to má být, někdo mi to přirovnával k Asereje od Las Ketchup, co kdysi frčelo, ale opravdu nevím, co tim chtěl autor říct. Nepochopila jsem to, nelíbí se mi to. Nevím, jestli se dá do mainstreamu zařadit třeba Madonna, Gaga, Jackson? Nebo jsem už zase uplně mimo? Asi poruším pravidla a od mainstreamu odběhnu hodně daleko, raději, a to k tomu, co v poslední době poslouchám - a je jakš takš aktuální (takže vynechám hity mého mládí). 

Snad nejvíc naposlouchanou mám tuhle pecku, prostě se mi líbí, sympatickej hlas, text o něčem, chytlavá melodie, prostě paráda:

A hned druhá, relativně aktuální, co mě napadla je Adele. Tu poslouchám už docela dlouho, mám od ní ráda snad všechny její songy, ale nebudu sem dávat všechny, pokusím se vybrat jeden. Navíc je Adele prostě krásná ženská, no uznejte! :)

A mojí top trojku uzavře sympaťák Xindl, na kterýho prostě nedám dopustit, je to jeden z mála českých a česky zpívajících interpretů, který opravdu poslouchám. Další by byl Nohavica. A pokud by musel být někdo třetí, tak The tap tap, ale to je opravdu hooodně na hraně.Pak ještě z českých a nečesky produkujících by byli Eddie Stoilow a ti by asi uzavírali českou hudební scénu. Ale zpět ke Xindlovi, dáme si něco míň známýho:

A od příště se pokusím téma dne pochopit, slibuju! :)

Bru <3

O cenách v Baru, který neexistuje

Nebudu kazit politiku Baru, to se přiznám hned. Nebudu ji kazit, protože s ní naprosto souhlasím. Pokud vás něco zajímá - třeba kolik stojí onen drink, tak se jednoduše zeptejte. Co je na tom tak složitého? Pokud vás to opravdu zajímá, tak vám nebude připadat trapné se zeptat. A pokud vás to tolik nezajímá, tak se to dozvíte pak na účtu při placení ;) Tak jako se ptáte v obchodě, kolik co stojí, když to tam nemají napsané. Jednoduché. Chápu, že ne každý přichází do Baru s neomezeným rozpočtem a tak by nerad způsobil nějaké fópa při placení, no tak se prostě zeptám kolik stojí ten drink a je to. Opravdu nic složitého. Navíc se dá pro všechny případy platit i kartou ;)

Ale abych nebyla uplně zlá, tak něco málo prozradím. Pokud jste zvyklí chodit na nějaké akce do klubů (two faces, semilasso,..), tak máte pravděpodobně hrubý přehled, kolik koktejly stojí. A ten hrubý přehled vám bohatě stačí třeba i pro tenhle první signature drink, jednoduše nazvaný Podpis:

Zdroj: Oficiální FB Baru, který neexistuje

Sama bych ceny čekala o něco vyšší, když si představím, jaké jsou asi provozní náklady Baru v jaké kvalitě drinky jsou! Kvalita (narozdíl od ceny) se rozhodně nedá srovnat s výše zmiňovanými brněnskými kluby...

Tak co, kdo už byl v Baru?

15. den

Dneska to bude trošku nuda, ale je to v plánu, tak se to musí dodržet :)

15. den - tví oblíbení blogeři

Naprosto nudně a tak jako vy všichni ostatní čtu hlavně Plum a Miu. Mia je taková mírnější, klidnější, hrozně milá a krásná slečna, která se nestydí za to, jaká je. Plum je občas trošku ráznější, udělala velký krok dopředu zřízením eshopu - ten docela stojí za to, většina věcí je jinak v ČR nesehnatelná. Ale když máte známého v zahraničí, tak to jde sehnat ještě o něco levněji :)

A pak, z těch trošku míň známých, tak mám ráda Kaťušku a Lush rocks, obě slečny znám osobně a to mi jsou jejich blogy bližší. A abych komplet doplnila seznam, tak tu máme Protivnou blondýnu, Růžového chrousta, Slovní prostitutku a Černou mooru. Pár blogů jsem si přidala do sledovaných právě včera/předevčírem, takže k nim se ještě moc vyjadřovat nebudu :)

Nuda, že? Jsem to říkala! :)

14. den

Ahoj všem,

po delší době jsem se rozhodla, že budu pomalinku pokračovat v měsíčním plánu, ať aspoň něco dotáhnu do konce! :)

Takže konec týdne druhého,

14. den - tvá nejranější vzpomínka

Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak žádná ucelená vzpomínka mě nenapadá. Pamatuju si na dědu, sedávala jsem mu na klíně, ač neměl rád děti, tak mě si zamiloval. Pak vím, že jsem se ztratila na horách, taková chatařská oblast, kde bylo najednou asi tisíc chatek a já nevěděla která je ta naše! Odmalička jsem byla samorost, měla jsem svoje lyžičky už v hodně předškolním věku a v tomtéž věku jsem se právě ztratila. A ani nevím jak jsem se našla, ale druhý den už nebylo těch chatek tisíc, ale něco kolem dvaceti. Záhada :D Pak si taky vzpomínám, jak jsem poprvé ulovila rybu. Bylo to v chorvatsku, měla jsem tátův docela slušný prut, ryba zabrala a já začala s prutem couvat a couvat a couvat, do silnice, přes silnici,... Ale rybu jsem vytáhla a nakonec mi tleskali i lidi z té kolony aut, jak jsem tím svým couváním zastavila provoz.. :D Rybu jsem hrdě snědla, "teta" Chorvatka mi ji udělala na grilu. Pak jsem chytla ještě kámen, strom a loď. A pak, asi v mé třetí třídě ZŠ jsem chytla okouna. Pamatuju si jen - Nehlaď toho okounka, on má takové ploutvičky, které .... auuuuuu! A od té doby jsem na rybách nebyla...

O drinku, který neexistuje

Ne, nedám si pokoj, bez mučení se přiznám, že jsem si Bar zamilovala. Všechny starosti vždy hodím za hlavu, i když mě někdo pět minut před příchodem do Baru vytočí, tak prvním krokem za vstupní dveře jakoby se nic nestalo. Moje kamarádka byla včera (jo no, zase jsem tam byla! :)) unešená z doormana, který ji uvítal při příchodu, tak jako dvě hodiny předtím vítal nás. Naštěstí její myšlenky zůstaly u doormana a na potutelně se usmívajícího barmana, který si evidentně povídá se shakerem se moc nesoustředila, ufff. Vážně, nekecám, on si s ním prostě povídá, teda asi jen v hlavě, nebo že by poslouchal co mu shaker říká? Tak nějak to vypadá. A tváří se u toho tak... tak... potutelně sladce :)

A od barmanovi k drinku. Při mé předposlední návštěvě jsem ochutnala bourbon sour. Nikdy jsem to předtím nepila, nemám uplně tušení, co v tom je, jen vím, že whisky (kterou jinak nepiju) a bourbon (který asi taky vlastně nepiju samotný). Ale dohromady s ostatníma věcma to bylo tak zvlášní, takové dospělé, kontroverzí, vyhraněné. Ale včera mě barman dostal do kolen nejvíc. Po krátké diskusi o mém dalším drinku se jal modifikovat onen bourbon sour. Místo bourbonu tam dal koňak, flaška nese nějaký francouský název, který ve mě evokuje cosi s kurvama, ale to není moc směrodatné ehm :D No a můžu hrdě říct, že mám drink, který neexistuje a je jedinečný, mě šitý na míru a je jen a jen můj, ha! 

Jo a do Baru jdu až příští středu, hrozné, co mám do té doby dělat? :)

O baru, který neexistuje

Trošku netradiční úvod článku, ale ... 

... přemýšlela jsem, že mě vlastně moc nebaví psát o tom, o čem píšou mnohem lepší a slavnější blogerky - kosmetika především. Ony to prostě podají líp, k výrobkům se dostanou dřív, neváhají investovat jen pro sepsání článku. Jo, mě to taky baví, ale prostě už je to trošku nudné, když vidím, že 3/3 mých oblíbených blogerek píše o makeupu od dermacolu, já si ho po x měsících taky pořídim a co o něm mám tak jako psát, hm? Takže jsem se rozhodla, že to vezmu z jiného konce. Budu psát o tom, co jsem viděla, zažila, co mě naštvalo a naopak co mě potěšilo. A o potěšení bude dnešní článek :)

Někdy v červnu letošního roku jsem četla takový hodně podivný blog, nebo spíš jen začínající blog, nevím jak jsem na to narazila. V článku stálo, že někdo shání nějaké lidi na spolupráci na projektu. Měl to být uplně nový projet, něco co neznáme. Prý Bar, který neexistuje. Tak nějak jsem to dočetla, přiznám se, že jsem to ani moc nepochopila, co vlastně chtějí, když ten bar nemá existovat. Čekala jsem, že to bude nějaký reklamní tah, nebo to bude třeba jen nový blog v čistě fantazírujícím duchu, jaké by to bylo, kdyby tady byl bar, který je takový a takový a jiný než ostatní.. No prostě jsem to nepochopila, přiznávám se :) Ale trošku mě to lákalo poznat. Pár dní zpět, tuším v neděli odpoledne (dnes je úterý), jsem přes kamarádčino sdílení jednoho článku blogu Baru narazila opět na svoje staré otazníky v hlavě a jala jsem se je rozluštit. 

Ha! On ten Bar asi existuje! Divné, nebo že by ne? Nikde nepíšou otvíračku, nemají meníčka ani nápojový lístek vystavený na internetu, adresa baru mě taky zrovna nepraštila do očí, no nevím, jsem taková nejistá, o co vlastně má jít. A tak se o myšlenku podělím s kamarádkami. Uběhlo pár hodin a rozhodly jsme se, že nejlepší bude zjistit o co jde a pokud možno hned. Vydaly jsme se na adresu Baru a ejhle! Ten Bar tam byl! Ale my měly kulišácky vymyšleno, že když Bar opravdu nebude existovat, tak zalezem do jiného podniku a opijeme svoje nedělní hladové tlamičky jinde. 

Já nevím, jak přesně popsat onen Bar. Během prvního drinku - dvojka červeného - jsem naprosto propadla filosofii Baru, pochopila jsem prvotní myšlenku a neskutečně se mi tam zalíbilo. V životě jsem si tak nevychutnala dvě deci červeného, jako tam. Sedím, nasávám atmosféru, cítím se jak v jiném světě, je mi uplně jedno co se děje venku, nemám žádné starosti. Po hodině a půl, kdy jsem dopila první skleničku červeného váhám, co si dám dál. Vínko bylo excelentní, ale přeci jen, ten barman, ten krásnej barman... No ano, musím mít koktejl :) Koktejly nepiju téměř, nevyznám se v nich a tak se ptám čišníka, který se nám celý večer věnuje. Čišník pochopil velmi rychle, že nemá cenu po mě házet nějaké názvy koktejlů, že bych si vybrala stejně jen podle názvu a netušila bych, co to bude. Čišník si mě prohlédl a sdělil, že při výběru koktejlu pro mě začneme od začátku - prý jakou má mít barvu. Začala jsem se smát a poprosila jsem o růžovou. Chvilinka ticha, zamyšlení, pohled na mě. Prý mi přinese cosmopolitan a odchází. Prostě naprosto mě vystihl a pochopil, jsem unešená. Po chvilce přináší lehounce růžový drink, z hlavy vyjmenovává, co v něm je, opakuje mi název a mistrovsky připravený drink dává přede mne na stůl. Asi po půlhodince ucucávání mého prvního opravdovského koktejlu se přišel zeptat, jestli mi chutná. Jsem unešená, asi jsem se zamilovala. Do čišníka, barmana a hlavně do Baru! 

O tom, jaké to tam je bych mohla vyprávět hodiny. A to jsem tam byla jenom dvakrát! Ale nechci nikoho nudit, takže pokud máte možnost, zajděte tam a sami si udělejte obrázek. Blog, prvotní myšlenku, krok po krůčku vznikání Baru a další hromadu informací najdete ZDE na oficiálních stránkách a nebo také na facebooku - Bar, který neexistuje. 

A příště si dám ten koktejl co do něj patří ten alkohol z flašky s chobotnicí! 

Kosmetický manuál 1

Po týdnu ahoj všem! :) Doufám, že jste se měli fajně, já jsem stále docela bussy, ale dnešní článek prostě musel vzniknout. Podnět na něj jsem dostala nepřímo od kamarádky, která si povzdechla, že kdo se má ve všech těch serepetičkách vyznat :) 

Takže k věci, dnešní článek bude věnován malovátkům. Tedy ehm, správněji řečeno dekorativní kosmetice. To jak se o čumičku starat, jak o ni pečovat, pěstit, čistit atd, o tom zase jindy :) A začneme pěkně systematicky shora dolů a dnešní první díl se bude věnovat očkám a očnímu okolí, druhý díl rtíkům a rozjasňovači a třetí díl makeupu, bronzerům a třeba i dalším vychytávkám :) 

OBOČÍ

Jednoduše se můžeme přesvědčit, co obočí dělá s obličejem a proč je důležité. Podívejte!

Zdroj: http://www.evilmilk.com 

Hrůza, hrůza, hrůza, víc příkladů sem dávat raději nebudu, můžete si pogooglit dle libosti a uvidíte ty přišernosti! Tááákže, prosím, obočí nevytrhávejte celé, neholte, nedepilujte, neodstraňujte. Pokud jste nositelkami mužného obočí, je vhodné vzít pinzetu a pomoct těm chloupkům vypadat pěkně. Uplně jednoduchý obecný návod, jak vychytat aspoň orientačně tvar obočí je tady:

Zdroj: http://tea-envy-w-black.blog.cz

Linie číslo jedna nám značí začátek obočí, ten by měl být cca rovnoběžně s nejširší části nosu, lépe než je vidět na obrázku to prostě asi nepopíšu :) Druhý důležitý bod je v místě, kde je obočí nejvýš, oblouček se nám tam láme a od té části by se nám mělo obočí zužovat. Když opět vezmeme ten samý bod nosu, jako v bodě jedna a třeba pomocí tužky, kterou přiložíme k nosu a zároveň k vnějšímu okraji duhovky, když se díváme přímo rovně před sebe, tak dostaneme onen kýžený bod. Já se přiznám, moje obočí tenhle oblouček prostě téměř nemá, musím mu hooodně pomáhat škubáním, aby tam oblouček aspoň v náznaku vznikl. No a třetí bod dostaneme podobně jako předchozí bod, jen tužku posuneme tak, aby nám vzniklo prodloužení linie nos-vnější koutek oka. Tak a jednoduše to máte :) Tak a teď na ta zkrášovadla:

• Tužka na obočí: K sehnání v každé drogerii, stojí pár korun, já žádnou vyzkoušenou nemám, používám stíny. Tužkou v barvě obočí lehce dokreslíte tvar a vyplníte místa mezi chloupky, takže obočí bude vypadat plněji, hustěji a váš výraz nabyde na dramatičnosti. Jen pozor, aby to vypadalo přirozeně!

• Stíny na obočí: Já používám obyčejné stíny, mám paletku z ELFu a ještě jednu no-name, vyberu co nejvhodnější stín a tenkým štětečkem obočí ve směru růstu přejedu. Udělá to podobnou službu jako tužka, zvýrazní obočí a přidá na dramatičnosti výrazu. Je to dle mého přirozenější varianta a není na tom co zkazit :) Jen vybrat vhodný odstín plus mínus :)
• Gel na obočí: Viděla jsem barevný i průhledný, většinou vypadá jako řasenka, tuba s gelem plus řasenkový aplikátor. Nikdy jsem žádný neměla, ale vím, že gel zajistí učesané chloupky tam, kde mají být, takže obočí vypadá uhlazeně. Průhledný jen zafixuje, barevný opět splní výše zmíněné funkce. 

Suma sumárum, do pinzetky a hřebínku je dobré investovat, nemusí to být zrovna vybavení za stokoruny, ale  uvidíte, že se to vyplatí, tyhle dvě věci mít. A pro začátečnice doporučuju omrknout stíny, co máte doma, jestli tam náhodou není odstín v barvě vašeho obočí, šup tenký štěteček a malujte! :)

ŘASY

K těm toho moc nebude, řasenku pravděpodobně zná a má každá z nás :) A nějaké ty noční péče moc neuznávám, neměla jsem a nelákají mě, ale je dobré vědět, že existují. Toť vše :) 

OČNÍ VÍČKA

S těmi se dá kouzlit hodně, mnohem víc než s obočím! :) Proto, aby nám naše kouzla držely co nejdéle, je vhodné pořídit si podkladovou bázi. Buďto existují speciální pod stíny/linky, prostě jen na víčka a nebo druhá varianta je mít podkladovou bázi pod makeup a tu použít i na víčka. Takto to řeším já. K podkladovým bázím pod makeup se ještě dostanu, nebojte :) Takže...

• Podkladová báze: O té jsem již psala výše, exituje jich nepřeberné množství, opět k sehnání v každé drogerii. Jen bych pouvažovala nad její nutností, pokud jste zvyklé nosit makeup, ať tekutý či minerální, postačí dle mého pořídit bázi pod makeup a aplikovat ji i na víčka.
• Linky: Opět nepřeberné množství, tekuté, gelové, v tužce, kajalové,.... Jejich hlavní funkcí je vytvořit na víčku čáru :) Tenkou či tlustou, černou, šedou či barevnou, to záleží na vás. Já osobně používám černé tekuté i v tužce. Tekuté jsou sytější, dokážu s nimi udělat tenčí linku. V tužce je docela fuška sehnat opravdu černočernou, ale když se zadaří, pak je to jedna radost. V tužce mi připadají multifunkčnější, linku pak můžu rozmazat dle libosti a různě přikreslovat a mazat, kdežto když mi tekuté zaschnou, mám smůlu. Jedině odlíčit a znovu. Ale záleží na co si zvyknete.
• Stíny: Se šikovnám štětečkem a přesnou rukou můžou zastoupit do určité míry i tužku, ale nejsou k tomu primárně určerné. Stíny nám umožňují míchat, stínovat, barvit, občas i přebarvovat, prostě všlijak kouzlit. Při používání stínu je dobré rozmyslet se a stíny nanášet v nějakém logickém pořadí. Můj obvyklý postup: vnitřní koutek světlý stín, pohyblivé víčko středně tmavý stín, vnější koutek pohyblivého víčka tmavý stín. Pod spodní víčko lehce tmavého stínu, ale opravdu jen lehounce a do obloučku obočí světlý stín :) Trošku alchymie, ale určitě víc řekne nějaký youtube tutoriál, než popis. Určitě je vhodné pracovat i s nepohyblivým víčkem a pohrát si s ostíny. 
• Pigmenty: Přiznám se, nikdy jsem neměla. Budou plnit funkci jak linek, tak stínů, podle toho, jak je zrovna použijete, s jakým štětečkem atd. Opravdu lépe se vydat do drogerie a pokoukat. 

13. den

Dnešní téma je hezké povídací a rozdělím ho na dvě části

13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a

Protože místo, kam bych se někdy ráda podívala a místo, kde bych chtěla bydlet, není jedno a to samé :)  

Začnu tím, kam bych se jednou ráda podívala. 

Určitě mě láká NYC, je to trošku klišé už, ale opravdu mě zajímá ta atmosféra města, ty megalomanský nákupy, přecpaný ulice, billboardy co svítěj na míle daleko, prostě mě to láká. Občas mám tendenci vybrakovat účet a ze dne na den se sebrat a odletět tam, bez zajištěného bydlení, prostě jen tak na slepo. Zatím mě ale vždycky něco drželo za nohu doma, teda ne přímo doma, ale prostě abych to neudělala. Jednou to bylo o zkouškovém, kdy jsem měla čas i peníze, ale neměla jsem hotovou jednu zkoušku a bále jsem se, že budu tak rozjetá a dozjívená, že už jí prostě nedodělám. A tak jsem letěla do Bristolu za mojí milovanou kamarádkou - o tom bych taky mohla něco víc napsat, dobrá haluz akce! :) Tak, to je první část mých cestovatelských tužeb. Teda neeeee, to není všechno! K NYC patří i Miami a všechny tyhle profláklé destinace. A ideální by byla nějaká cesta kolem USA, přes LA, Las Vegas, Houston, Miami, NYC... Třeba taková měsíční tour s přespáním ve spacáku v autě, nebo v nějakým low cost hostelu, fakt mě to nejvíc láká. Ale zatím jsem nenašla ani odvahu a ani správně ujetýho parťáka. A to už je opravdu všechno z první části. Na druhou stranu mě láká třeba Thaisko, Čína, Vietnam, prostě poznat uplně jinou kulturu, jiné všechno. Asi to nezní tak nadšeně, jako moje cestování po státech, ale fakt by mě to lákalo :) 

A kde bych chtěla žít?

Pokud v republice, tak v centru Prahy, ve starém centru, v nějakém vysokém starším domě, kde bych měla přiměřeně velký zrekonstruovaný byt, pokud možno vlastní, ne v podnájmu. Starou Prahu mám opravdu ráda :) Pokud ne v republice, tak možná Edinburgh, to město mě okouzlilo, má krásnou atmosféru, žádné město nemá tak krásnou zimu, jako právě skotský Edinburgh. Ta zima tam nebyla vlezlá, ale byla příjemná, plná nadějí, budoucnosti, ty vyhřáté obchůdky a butiky, horké kafe, doubledeckery, aaaaach, chci tam zpět! A od tamtud bych jezdila navštěvovat výše zmíněnou milovanou kamarádku z Bristolu. Jak o tom teď přemýšlím, tak bych dal přednost bydlení a práci v Bristolu před tour de státy. A možná i před bydlením v Praze! 

Tak a na závěr ještě jedna malá omluva, od pondělka budu v Brně a nebudu mít pravděpodobně u sebe počítač, možná pár dní, možná týden až dva. Takže asi nebudou článečky, nicméně jakmile se dá všechno do nějakého běžného běhu a řádu, budeme ve velkém pokračovat! :)

12. den

Sice ještě dnešní den neskončil, ale už mám celkem jasno, co budu dělat odpoledne, večer a i v noci. Dnešní téma zní

12. den - popiš celý svůj den v heslech

Nebudit, nemluvit na mě, nesahat na mě, nevstávat, nepřevlékat se, nemluvit na mě říkám!, oběd, spát, nebudit, nesahat, nemluvit, večeře, spát a nebudit! 

Dneska mám ukázkový "lazy day", mám studené ruce, studené nohy a nic, ale opravdu nic se mi nechce dělat. Včera jsem byla naposled v práci a tak si dneska jeden malý day off zasloužím, ne? Zítra a pozítří mě čeká promotering na jedné akci, tak se docela těším. A v neděli do Brna a od pondělka škola, třikrát hurá!

11. den

Tak a první potíž je tu, moje milé čtenářky a čtenáři. Dnešní téma je uplně easy jednoduché

11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje

Takže jen opsat prvních deset písniček... Jenže! Já měla všechny písničky v noťasu a noťas je momentálně v nemocnici. Nebojte, nic vážného, pravděpodobně přežije bez trvalých následků :) Jen bude ta rekonvalescence chvilinku trvat. Takže deset písniček dám dohromady z hlavy, snad to nikoho neurazí...

1. THE CRANBERRIES - Zombie

2. ADELE - Rolling in the deep

3. RHCP - Californication

4. GREEN DAY - Boulevard of broken dreams

5. NIGHTWORK - Čekám na signál

6. FOOLS GARDEN - Lemon tree

7. DEBBI - Touch the sun

8. CELESTE BUCKINGHAM - Run run run

9. EMINEM - Not afraid

10. BRUNO MARS - Just the way you are

Uznávám, že to není nic extra, prostě klasika, rádiový mejnstrým, ale ke každý písničce něco cítím, každá má svůj příběh a některé by mohly mít i vlastní knížku :) A jak tak přemýšlím, tak bych možná dala dohromady i TOP100 a nejen 10! :) Písničky mě provázejí všude, dotvářejí atmosféru a pomáhají mi zapamatovat si dění :)

10. den

Přemýšlím, jestli není trošku škoda, že tu jen píšu příspěvky k měsíčnímu plánu a vůbec nic dalšího. Ono popravdě, moc dalšího toho nestíhám, v hlavě jsou asi tři články, ale dostat to do PC je nad moje síly. No uvidíme, v pondělí mi začíná škola, tak se třeba budu hrozně nudit (haha) a všechno stihnu dopsat! :)

Ale tedy zpátky k tématu, dneska nás čeká milé téma díkybohu. Škoda že počasí není moc milé...

10. den - popiš svou první lásku a první polibek

Moje první láska byl Michal. Tuším, že se nikdy nedozvěděl, že jsem ho milovala. Byl tuším o dva nebo tři roky starší, chodil se mnou na základku. Já byla odhadem v druhé třídě a fakt jsem ho žrala. Byl to blonďák, modré oči, krásný úsměv. Doteď je to pěknej kluk :) Občas se mi o něm i zdálo, skákali jsme v noci po sídlišti po telefonních budkách a bylo to hrozně fajn. Ale většina snů byla tak trošku naopak, já ho někde zachraňovala, ochraňovala, pomáhala mu a nevím co všechno. Nikdy jsem nebyla moc princezna, ani ve snech, ani v reálnym životě. Jo a myslím, že tehdy došlo na první pusu, opět jen ve snu :) Potkávala jsem ho na chodbě ve škole, vždycky jsem se tak divně usmívala a bylo mi trapně a přitom hezky. Asi jsem byla rudá až za ušima. Ale ještě trapněji mi bylo ve chvíli, kdy jsme jeli se školou tuším do Anglie (?) a on seděl jakoby přes uličku vedle mě. On byl u okýnka a já taky, ale furt jsem na něj koukala a tak jako nenápadně házela očkem. Až do té chvíle, co se mi udělalo zle a já se dost nelidsky pozvracela, ehm, nejen do sáčku, ale tak nějak... prostě nelidsky :D Od té doby jsem na něj moc nekoukala už... A to byl konec mé první lásky.

První snový polibek byl tedy pravděpodobně s Michalem a byl mnohem lepší, než první reálný polibek. Takové cosi uslintané a divné a nemilé. S tím klukem jsem doteď v kontaktu, on mě tehdy hrozně miloval a pro mě to byla jen děsná bžunda. Pak jsem zažila ještě jednoho, co líbal ještě hůř, a to byl fakt děs a bída. Radši ocumlávat bernardýna, než tohle! 

A na závěr poprosím naše přemilé sluníčko, aby se ukázalo kurňa! Já ještě nechci zimu...

9. den

Dnešní článek bude vlastně jen odkazovat na článek z druhého dne mého třicetidenního plánu, téma totiž zní

9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost

A protože jsem všechno důležité popsala v druhém dni, dám sem pouze odkaz.

8. den

Ahoj po víkendu, 

dneska mě čeká docela pěkné téma a i pěkné počasí venku :)

8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem

Na gymplu jsem se hodně nudila, ale to že jsem se vlastně nudila, jsem zjistila až zpětně. Škola mě nebavila, doma to nebyla žádná sláva, prostě takové nic moc, trochu mě bavily jazyky, ale zase mě srali ti kantoři, pak jsem chodila na zumbu, ale doma to taky nemělo moc úspěch - chvíli vymlouvání, pak mi nepujčovali auto a já se neměla jak na zumbu dostat (10km pěšky se mi fakt nechtělo... a 10km zpět pochopitelně už vůbec ne), maturita byla taková divná, pak jsem se válela doma a naši mi vyčítali že se válím, pak jsem si našla brigádu a zase špatně, že si nic nevydělám a jsem furt pryč, ach jo. 

Až s nástupem na VŠ se hodně věcí změnilo. Rodiče jsem vídala jen jednou za dva týdny o víkendu a tahle frekvence mi naprosto vyhovovala. Začala jsem si žít svůj život, tak nějak pracovat na svém vlastním já, šla jsem ven kdy jsem chtěla, šla jsem do školy kdy jsem chtěla (v rámci povolených absencí), scházela jsem se s kým jsem chtěla a za oblečení jsem utratila kolik jsem chtěla. Jo a vracela jsem se v noci v kolik jsem chtěla. Škola mi docela dávala zabrat, ale bavila mě. A baví mě stále :) 

Takže abych se vrátila k tématu, se svým životem začínám být v posledních dobách (dva roky) docela spokojená, začínám si prostě budovat to, co chci. Nevím, jestli bych mohla vytyčit nějakou chvíli, kdy jsem byla prostě nejšťastnější a nejspokojenější, možná ten první impuls byl, když mi přišel dopis, že jsem přijatá na tuhle moji VŠ. Další krůček byly splněné zkoušky a zápočty. A tak to pomalinku pokračuje dál :)

Nicméně teď jsem ráda, že už se prázdniny dost krátí, příští týden v pondělí mi začne škola, a už aby to bylo! Už jsem doma moooc často a moooc dlouho. Pozná se to jednoduše - hodinu po probuzení už mým směrem přistálo "seber jablka", sebrala jsem. "Ukliď sušičku do druhého domku a otevři tam okna", splněno. "Až pujdeš nahoru, odnes tam talíře". "Jo a ještě tam vem tyhle věci a ze zhora přines prostěradla". "Namel tátovi kávu". "Pak smontuj tu kuchyň pro babičku". Jooo proboha jo! Všechno to udělám jen mě doháje nechte se probudit, nasnídat, umýt, zjistit co je za den a prostě mě nechte žít. Že já radši nešla do práce dneska! Arrrggghhhhh

7. den

V minulém článku jsem musela s pravdou ven a teď budeme pokračovat :)

7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí

Jsem ve znamení vah. Sedí to na mě perfektně, až na jedinou výjimku - jsem bordelář. Ale u ostatních bordel příliš netoleruju a ani nevytvářím, to opravdu jen čistě u sebe. Jsem přesvědčená, že jenom váha může váhu pochopit a uspokojit tak, jak to váha potřebuje. Mám ráda pocit, že jsem lepší než ostatní. Neuznávám nepřirozené autority. Naopak před autoritou jako osobností se vší ctí a poklonou skloním hlavu bez problémů. Proto jsem měla trošku problém na gymplu, ti učitelé, to byli v některých případech lidské zmije, v některých pouze prázdné nádoby. Takového člověka nejsem schopná přijmout jako autoritu. Mám ráda harmonii, soulad, ale zároveň změnu. Ráda cestuji, klidně si vezmu batoh a vyrazím. K cestování nepotřebuju parťáka. Ani k nakupování a ani k obědu. Většinu věcí dělám prostě nejraději sama se sebou a to i přes to, že mám skvělé kamarádky kolem sebe, kamarády a i chápajícího přítele. Mám ráda samotu s tím pocitem, že na ni nejsem sama, jestli je to pochopitelné. Ráda organizuju a vedu lidi, podřízené pozice mi moc nevoní. Mám vysoké ambice, ale uvědomuju si jejich reálnou hodnotu a složitost cesty k nim, proto se vždycky tak trošku pousmívám, když o tom mluvím. 

A zbytek o mě si najdete v charakteristikách znamení :)

Vaše Bru <3

6. den

Rovnou se omlouvám, že mi nějak neseděj dny, ale ve čtvrtek jsem napsala dva články, že jeden zveřejním ve čtvrtek, druhej v pátek, ale pak mi přišlo že jsem oba publikovala ve čtvrtek, tudíž v pátek nic vytvářet nebudu no a ona vlastně byla sobota už! Takže dneska, v neděli, bude článek za den šestý i den sedmý :) 

6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě

1. Potřebuju ke spokojenému životu velkou postel, moje postel je můj svět
2. A taky vanu
3. Ráda čtu meziřádky
4. Baví mě číst v lidech
5. Často a ráda si s lidma hraju. A o to radši jsem, když nevyhraju 
6. Mám ráda kontroverzní věci
7. Ráda si dělám na všechno názor sama
8. Naši si myslej, že jsem ajťák, počítače jsou pro mě všechno a všechno umím. Blbost, jsem ajťák hadr a používám klasické papírové diářky, žádné v mobilu, nic takového
9. Ano, potrpím si na kvalitní techniku 
10. Mám ty nejošklivější nohy na světě
11. Vytáčí mě lidská hloupost a taky lidi bez názoru
12. Uvažuji racionálně, ale rozhoduji se srdcem. 
13. Vyhledávám divná místa a divné lidi
14. Ráda vím něco, co bych vědět neměla
15. A nebo něco, co ostatní nevědí
16. Ráda se na sebe dívám do zrcadla
17. Miluju svoje prsa
18. Umím si efektivně zorganizovat čas
19. Překážka je pro mě jen slovo
20. Můžu mít pátek v kterýkoliv den, který zrovna chci
21. Jsem přesně napůl introvert a extrovert zároveň
22. Bojím se tmy
23. Mám ráda vysoké muže
24. Černá barva je moje oblíbená
25. Nedělá mi problém se sebrat a zítra odletět třeba do Tramtárie
26. Jsem vcelku akční, nemám ráda nudné lidi a stereotyp
27. Miluju svůj klid a harmonii
28. Ráda jím
29. Neumím chodit na podpatcích a přitom boty miluju
30. Můj sen je mít tolik peněz, že nebudu muset řešit, jestli si koupit tohle ve fialové a nebo v béžové. Koupím si oboje a ještě k tomu v černé, pro jistotu. Jsem hodně materialisticky založená. Peníze mě uspokojují a dávají mi pocit moci a svobody. A moc dobře si uvědomuji, kde je zdraví a kde je hodnota peněz. 

5. den

Taky super téma do tohodle pochmurného počasí, ach! Nevadí, třeba se mi podaří to pojmout trošku veseleji :)

5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě

Troufám si říct, že každý člověk prochází určitými životními cykly. Nejdřív je všechno fajn a barevný a zadarmo a doma pohoda. Pak je překvapení, že za deset korun to tolik fajn a barevný není, ale furt doma pohoda. Pak začnou mít rodiče divný názory, ve škole se snaží dělat všechno pro to, aby nás znechutili a všechno je ještě dražší. A už to není vůbec barevný, spíš jen černo bílý. Pak přestaneme stíhat, rodiče se zcvoknou, jsou to největší tydýti na světě, uplně mimo mísu, úča je fakt děsná, škola pruda, na nic nejsou prachy, kámoš taky nemá na cíga, a už je to všechno jen šedo bílý. Blablabla. A pak jsou rodiče vlastně docela v pohodě lidi, asi měli i někdy pravdu (ale opravdu jen někdy), školu dělám jakou jsem si vybral a je to moje věc, jestli tam budu chodit nebo ne. S penězma se to dá pořešit alternativně nějakou brigádou, pohoda parta. A všechno je relativně finančně dostupný, barevný, doma pohoda. A tak to může být stále dokola. 

Nicméně, vzpomněla jsem si na jeden okamžit, kdy jsem našim oznámila, že se pujdu zabít. Byla to sedmá třída ZŠ, já jsem se dostala na gympl, asi víc štěstí než rozumu, ale dostala jsem se. No a jako odměnu jsem si vybrala fakt cool teplákovku z Kenvela. Tepláky a k tomu takovou vestičku (ala tričko se zipem uprostřed). A v té době bylo fakt nejvíc cool nosit dlouhé džíny a courat je po zemi, prošlapat si je a i ty cáry courat po zemi. No a tak jsem nosila ty tepláky, courala po zemi (tak jako všechno vlastně, jsem lehce podmíráček) a cítila se jako bůh. Prošlapala jsem si do nich díru a to bylo ještě lepší! Věděla jsem, že jsem něco víc, než ostatní děcka, že mě obdivují a závidí mi. No a maminka moje milovaná, když mi ty tepláky prala, spatřila ty děsivé prošlapané díry a cáry umorousané od chodníku, štěrku a bahna a oznámila mi, že mi ty tepláky ustřihne. Já jsem dostala hysterický záchvat, který vyústil právě v oznámení, že se jdu zabít. Ano, stále se bavíme o teplácích z Kenvela. A moje klidná maminka se mě jen zeptala na způsob, jakým hodlám sebevraždu vykonat, že má jen obavy, že se mi to nepovede a pak budu nadosmrti třeba na vozíčku. Na to jsem jí tuším už vůbec nic neřekla, protože můj hysterák naprosto dokonale zmrazila a mě byly najednou ty tepláky uplně šumafuk, protože jsem si tehdy možná poprvé uvědomila hodnotu lidského života. A do dneška s oblibou říkám - dokud nejde o život, jde o hovno :) 

4. den

Vůbec nevím jak je to možné, ale hrozně mi ty dny s deníčkem ubíhají, ještě stále přemýšlím nad ostrostí včerejšího článku a už mám svoje myšlenky formovat a formulovat jinam a jinak. Přiznám se, že jsem měla dost bussy day, jak s oblibou říkám (mám "v pedálech" asi 800km a do toho jsem ještě vyřizovala hromadu věcí, papírování, blablabla, nebudu vás tím zdržovat :))

4. den - tvůj názor na náboženství

Nějak nevím kde začít, ale asi navážu na předchozí příspěvek, kde jsem opakovala myšlenku, ať si každý dělá co chce, ale ať mě tím neomezuje. Pokud má někdo nějaký vnitřní pohnutek, ať ve smyslu víry, nebo v jakémkoliv jiném smyslu, dobře, naprosto to respektuji. Jsem ochotná to respektovat i do takové míry, že s danou osobou budu určité zásady i sdílet. A to jen proto, aby se on necítil špatně. Nemám problém si k obědu nedat vepřové, jestliže můj spoluobědvatel vyznává náboženství, jež vepřové striktně zakazuje. Klidně si dám smažák, no a co. Ale pokud mi začne vysvětlovat, že bych neměla vepřové jíst vůbec, už nikdy v životě, protože a protože a protože, tak si může být jistý, že si při další příležitosti vepřové dám (budu-li mít chuť). A nebo že to byl náš poslední společný oběd. 

Mám v přátelích několik lidí, o kterých vím, že vyznávají nějaké náboženství. Naprosto s nimi vycházím, většinou spolu fungujeme v kompromisní rovině. Já ji nebudu opíjet a zvát na pijácké akce, ona mi nebude zakazovat pít. Hotovo, vyřešeno. Trošku ostřejší téma, ač sama nevím jak hluboko jej rozebírat, jsou náboženství naší kultuře hodně vzdálená a pro nás až nepochopitelná. V dnešní době je "multikulti" opravdu trendy. Takovéhle nekontrolované až podporované prolínání odlišných kultur může být fajn. A taky nemusí. Fajn to bude na takové úrovni, že se seznámíme s odlišnou kulturou, pokud budeme mít zájem. A ne že my budeme muset ustupovat před námi nepřirozenými kulturami, jen proto, abychom zachovali děsně free a "multikulti" společnost. Jsme slovani, žijeme v srdci Evropy, už se nám to tak daří nějaký ten pátek, a ač si furt stěžujeme na něco, tak se nám tu daří dobře. Jinde jsou jiní, kteří tam žijí ještě déle než my slovani v Evropě, a taky se jim tam daří. A já tu nechci mít jejich kulturu, já ji chci jet obdivovat do míst, kam patří, kde se zrodila, do míst, se kterými je spojena. A nechci ji mít hned vedle baráku. Prostě by to nefungovalo, každý žijeme v jiném světě, v jiném přesvědčení, co je pro nás normální, může být pro jiné nepřijatelné. V tomhle smyslu neexistují kompromisy. Představa, že mě ukamenují za to, že mám muže a dostala jsem pusu od kamaráda, to je pro mě nemyslitelné. A představa pro někoho jiného, že jsme doma měli zabijačku, je možná víc než nemyslitelná, ale rovnou by to mohl být námět na krvavý trhák či horor přístupný až od 18ti let.

Nejsem xenofóbní, ani cizokulturňoobní, ale co se někde narodilo, to tam má zůstat. Mešity mají své místo a nikdo jim ho nevezme. Ne, opravdu to místo není v Praze. A ani v Brně. My tady máme krásné křesťanské kostely, které taky necpeme do Jeruzaléma (pokud ano, tak o tom ale nevím!). Já chci obdivovat mešity takové, jaké jsou, spjaté s tou atmosférou města, s tou náladou, kterou město žije, s barvami, s hlasy, se vším. Jedině tak to na mě působí komplexně. A tak to má prostě být. Znovu opakuji, že nejsem proti cizím kulturám, cizím národnostem, nejsem! Rozumíte, nejsem! Dokážu je tolerovat ba i respektovat. A dělám to ráda, uznávám je takové, jaké jsou. 

Jak to tak po sobě čtu, tak jsem se od náboženství dostala i malinko jinam, ale kultura, historie atd je s náboženstvím prostě spjatá. A ano, asi jste pochopili správně, že jsem ateista. Jakási vyšší moc možná asi občas funguje, alespoň boží mlýny existujou! Ale ne, vážně, žádné osobní přesvědčení v tomhle smyslu nemám. 

A co vy? Máte nějaké zkušenosti s moderním "multikulti"? Jaký máte názor na podporu míšení kultur a národů? 

3. den

Dneska, zrovna v takovém uplakaném počasí, navíc s problémy s metylalkoholem, se mám zrovna vyjadřovat k tématu třetího dne. Takže to bude dosti stručné...

3. den - tvůj názor na drogy a alkohol

Alkohol rozhodně neberu jako prostředek. K čemukoliv - k dobré zábavě třeba. Já se umím bavit i bez alkoholu a musím říct, že rozhodně ne méně nebo hůře, než s alkoholem. A má to výhodu, je to levnější obvykle a druhý den nebolí hlava. Nicméně, na pivko i vínko zajdu prostě ráda. Ale víc je to o atmosféře a o lidech, než o alkoholu. Ale nepopírám, že nejvtipnější historky začínají slovy "to jsme takhle šli na pivo..." :)

A drogy - od cigaret přes marihuanu až po tvrdé drogy - neuznávám. A mám i potíže to tolerovat. Hodně mě omezují kuřáci, když někde jsem - třeba jdu pěšky na vlak a přede mnou jde kuřák, to bych blila. Buďto si musím nechat půlkilometrový rozestup a nebo ho bezdešně předběhnout. Pokud se dotknu nějakých kuřáků čtenářů, tak je to možné. Tak jako vy kouříte, tak já nekouřím. Já vás tím neomezuju, nefrkám vám to pod nos a nenutím vás svlékat se z oblečení už před domem, protože je to santusácky načichlé. FUJ! K té toleranci ještě - pokud mě nebudete omezovat, tak si kuřte třeba pampelišky a píchejte si třeba aloe vera do žíly, je mi to fakt šumák. Ale nechte mě žít. Nechci to cítit, vidět, slyšet, nic.Takovýhle názor mám na hodně věcí - dělej si co chceš, je to tvůj život, its just your way, ale neomezuj mě tím, nenuť mě to s tebou sdílet. 

2. den

Vzhledem k tomu, že jsem první den stihla za pět minut dvanáct - a to doslova - o to dřív bude druhý den. Včera jsme trochu filosofovali a dneska si budeme pro změnu fantazírovat. Aneb čeká nás

2. den - kde bys chtěl/a být za deset let

Tak trošku přemýšlím, že moje příspěvky budou lehce zcestné a ne vždy budou odpovídat zadané otázce/problému. Ale dobře, dneska se budu snažit. Zavírám oči...

... je mi něco přes třicet, vypadám trošku vyšší, asi jsem se naučila chodit na podpatcích konečně! :) Mám na sobě kostýmek, vypadá docela dobře, stále se držím podobných barev i stylu. Možná je šitý na míru, protože mi nedělá takové ty varhánky na zádech a sedí mi přes prsa. Jsem stále bruneta, nejsem nijak výrazně nalíčená. Ale mám hodně dobrý pocit z tohohle parfému, vím, že mi sedí. Nehty mám upravené, žádné ozdobičky a čičurky. Stojím v centru Prahy na náměstí z kočičích hlav, opět se do nich slunce opírá, jako tehdy, když jsem tam šla poprvé. Mířím k docela ošklivé budově, ale mám zvednutou hlavu, tvářím se lehce arogantně, jako obvykle. Znovu a znovu se mi zrychluje tep, když se blížím ke vstupním dveřím. 
Dobrý den i Vám, dneska poprosím jen černý čaj. A nebo víte co? Dám si silný English breakfast s mlékem a lžičkou tmavého cukru. Mám krásnou sekretářku, je milá, hlavně mi rozumí. A je prostě krásná, okouzlující. Věřím jí. Má dlouhé štíhlé nohy, tmavé až skoro černé vlasy a výrazné lícní kosti. Nese mi čaj a připomíná mi to jednání co je za půl hodiny. 

Moje práce mě baví, naplňuje mě a je to to, co jsem vždycky dělat chtěla. Cítím se prostě ve své kůži, jak ryba ve vodě. Po práce občas chodíme na odpolední porady s kolegy někam do města a když ne, tak využiji volné odpoledne pro sebe a nebo pro kamarádky. Ale asi spíš pro sebe. Dnes jdu dřív z práce, vracím se do vlastního bytu téměř v centru Prahy. On je vlastně pátek, zamyslím se. Kouknu na hodinky. Koupím letenky do Paříže a volám mužovi do práce, že musí naléhavě přijet domů, že musí prostě přijít z práce dřív, nejlépe ihned. Vezmu si jen svůj oblíbený parfém, který na sobě tak miluju, dvoje Louboutinky a jedny bačkory a vyrážíme taxikem na letiště. 

Na to že mi je třicet tak to docela ujde, pomyslím si. S jedovatým zvednutím koutku ala úsměv si vzpomenu na ty parchanty zakomplexovaný, co mi dali čtyřku z maturity z Francouzštiny. Ale v tu samou vteřinu se začnu nahlas smát, jaké to byli malichernosti a jak mi tím nic nedokázali. Pak si vzpomenu na kamarádku, co mi vrazila kudlu do zad a taky na to, jestli ty boží mlýny už domlely. Vždycky jsem chtěla Louboutinky a teď mám dvoje, pche, tak co by!

A taky uvažuju, že bych se poohlédla po nějakém zajíčkovi...
Bru <3

1. den

Ahoj,

jak jsem slíbila, ode dneška začínám s třicetidenním plánem. Téma na dnešní den:

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single

Upřímně se mi moc nechce popisovat můj současný vztah. Ne, nestydím se za něj, jsem spokojená, všechno je fajn, ale - kdo to chce číst? To je první důvod, prostě mi to připadá nudné, psát o tom že mám fajn chlapa atd. Ten kdo zasvěcený má být, ten taky je. Asi jsem trochu sobecká vůči vám, ale jsou věci, které se prostě na internet nepíšou. A ne a ne a ne! 

Takže, ač jsem zadaná, budu psát o něčem jiném. Snad tím nikoho nenaštvu. Rozhodla jsem se s vámi podělit o jakýsi recept na to, jak být šťastná. Možná, když si to pár lidí uvědomí, uvidí, kde dělají chybu a pokusí se to změnit, tak budou nejen šťastnější sami se sebou, ale třeba se zlepší i trable ve vztahu a nebo si najdou nějaký skvělý protějšek. Jo a důležitá věc, článek je sice v duchu věnován mým milovaných něžným čtenářkám, nicméně pro chlapáky platí to samé (podobné).

Takže pěkně od začátku. Je potřeba začít u sebe. Ano, jasněže on byl vůl a blb a všechno byla jeho chyba a jeho vina, ale na to zapomeňme. Ani my nejsme dokonalé :)

• Je potřeba naučit se vnímat samu sebe co nejvíc objektivně, zjistit, jaké vlastně jsme. Ano, mám velký zadek, jsem sobecká, vztahovačná a vzteklá. Občas se sama od sebe rozbrečím a zničeho nic měním nálady. Sečteno podtrženo. Pokud si tohle uvědomím, můžu s tím pracovat. Zadek necháme na později ;) Když vím, že jsem vztahovačná, tak se pokusím si to uvědomit vždy ve chvíli, kdy se mě něco dotkne, někdo mě urazí. Jestli mě opravdu vlastně urazil, nebo jestli já jsem to překroutila a urazila se sama. Je opravdu nutné si to uvědomit a pracovat s tím. 
• Je potřeba naučit se mít ráda. Ano, já jsem já, vidíte to? Nakroutím se druhým bokem k zrcadlu. Jo, fajn, super, to by docela ušlo, pomyslím si. Ano ano, dívám se přitom těma nejrůžovějšíma brýlema a mám totálně zkreslené vnímání. Ale jenom to mi dovolí se obléknout a vyrazit mezi lidi. A vlastně mám fakt pěkné vlasy, a takové oči, určitě někoho uhranu na svůj úsměv, však tamten naposled nemohl spustit oči z mých rtů. A o tom to je. 
• Je potřeba naučit se vážit si sebe. A svého volného času. Představím si, že jsem sama a tak nemám s kým trávit odpoledne po škole. BLBOST! Jak jako nemám s kým? Mě nic nebaví? Já nerada jezdím na kole? Já nemám ráda procházky po obchodech? Já nerada sedím v parku s knížkou v ruce? Však to bych všechno dělala, kdyby... Dost! Všechno přeci dělat můžu. Je jen na mě, jak si to naplánuju. Ve středu večer máme vždycky dámskou jízdu, ve čtvrtek radši večer prospím, ale v pátek vyzkouším všechny laky na nehty co doma najdu. A každou minutu se sebou si užiju. Ne Honzo, opravdu zrovna nemám vůbec čas, co kdybychom se viděli zítra? Nemám čas, protože je přeci pátek a já si lakuju nehty! To se sice Honza nedozví, ale nedovolím mu ukradnout mi čas, který mám pro sebe. Mám ráda svůj čas a vážím si ho. 
• A taky si vážím toho, co jsem v životě dosáhla. Občas jsem tak hrozně pyšná, že jsem se narodila v pěkné datum, až to hezké není. Ale opravdu mě to hřeje u srdce a jsem na sebe pyšná. A moc dobře si uvědomuju, že ne každý umí to, co umím já. Umím třeba francouzsky (bídně, ale umím). A taky jsem chodila na arabštinu. Miluju zbraně a přijde mi to děsně sexy, když mám ráda zbraně.
• Teď jsem ve fázi, kdy jsem se sebou spokojená a vážím si svého času. Mně osobně to trvalo asi rok a půl, než jsem si toto vybudovala, ale jednoznačně se mi tahle investice vyplatila. Nejsem závislá na nikom jiným, když si náhodou drahý (berme jsme ve vztahu) vzpomene půl hodiny před schůzkou na večeři, že má vlastně fotbal, tak se sice naštvu, ale zároveň si uvědomím, že mám vlastně onen drahocenný čas na sebe a pro sebe. Že bych se jela mrknout do drogerky na nové odstíny laků na nehty? Hmmmm :) 

To je můj hodně stručný recept na to, jak být šťastná. Naposledy jsem četla knížku Proč muži milují potvory a trocha pravdy v ní určitě bude, rozhodně ji doporučuji brát s nadhledem, ale za přečtení stojí :)

Takže dámy, jděte svému štěstí čelem vstříc! 

Vaše Bru <3

Zpět v civliziaci

Ahoj všem,

po delší tobě - a také po týdnu téměř mimo civilizaci - jsem se rozhodla, že je čas se vám ozvat :) Bohužel, nemám žádné novinky, jen plnou hlavu starostí, co udělat dřív, nic nezapomenout, nic nezkazit. Čeká mě hodně náročný týden, budu v práci + budu pomáhat kamarádovi a ještě stihnu odjet na druhý konec republiky upsat se ďáblovi. No dobře, ne tak doslova, ale jsou přede mnou docela velké životní změny a úterním podpisem si tu největší z nich zpečetím. 

A protože vás rozhodně nechci odbývat, ale zároveň nemám bohužel tolik času na důkladnou přípravu článků (s fotodokumentací atd), tak jsem se rozhodla začít psát odkoukaný 30ti denní blogerský denníček-plán. A začneme hned zítra! 

A jen bych všem chtěla za závěr říct: Jděte si za svým. Pokud něco chcete, jděte si proto. Pokud si myslíte, že vám něco patří, vemte si to. Kašlete na lidi, co si o vás pomyslí, co si řeknou. Buďte spokojení. Pokud budete spokojení, bude spokojené i vaše okolí. A vlastně ještě něco: I jeden večer vám může změnit celý život. A jeden člověk vám může změnit celý večer. A taky úhel pohledu na život. 

Mám vás ráda a od zítřka se těšte! 

Vaše Bru <3

Malá omluva

Moje milé čtenářky (a čtenáři), 

chci se moc omluvit, že nevznikají momentálně žádné nové články. Je to způsobenou mou časovou indispozicí, chodím do nové práce, jak vidíte na obrázku, tak dřu jak ďábel - a tak už nemám tolik času. Nicméně myslím na vás, máte slíbenou recenzi na rtěnku od Catrice a pak taky 30ti denní deníček! :) 

Děkuji za pochopení

Vaše Bru <3

Click&colour od Essence

V Májovém šílenství jsem si pořídila - prý ve výprodeji - lak na nehty v tužce/peru. Nevím jak moc to bylo ve výprodeji, když to stálo 80Kč. To mi připadá spíš jako nevýprodej, ale co už, chtěla jsem ho prostě vyzkoušet. Bohužel jsem se nikde na netu nedočetla kolik jinak stál původně a za kolik se dá sehnat v jiných zemích. Našla jsem cosi německého, ale tam jsem cenu nevyluštila, jen že to docela pozitivně slečny hodnotí. A taky že asi existovalo i víc odstínů, nicméně s tím jediným, co jsem našla, jsem tak jako tak spokojená. 

Omlouvám se za světelné podmínky, je něco před jedenáctou večerní a tak jediné světlo obstarává moje lampička. Dneska byl venku takový hic, že jsem si vůbec netroufla vzít tenhle zázrak ven na trávu, jak jsem zvyklá, a tam ho vyfotit. Nevím, kdo by to vzdal dřív, jestli foťák, tenký plastový obal laku, nebo já. Nicméně odstín se pokusím přiblížit co nejvíc reálně. Oficiálně je to 04 Hot coral. Jak je vidět na fotkách výše, vypadá to jako normální fixa nebo zvýrazňovač. Víčko je šroubovací a je v něm jakási pružinka, ten černý vnitřek pruží v tom šedém vnějšku - je to srozumitelné? :) Na konci jsou takové štětinky z umělého vlákna, přirovnala bych to ke kulatému obyčejnému menšímu štětci na vodovky. 

Asi po třech kliknutích se začala objevovat barva a rozlévala se po štětečku vcelku rovnoměrně. Když jsem klikla ještě několikrát, barva už zalila celý štěteček, ale jak je trochu vidět na fotce, nejvíc barvy zůstávalo uplně nahoře, nijak aktivně se už dál nerozlévala. Při barvení na nehtíky to potíže nepůsobilo. Touto vrstvou jsem nalakovala jednu ruku a téměř celou druhou, jen na zbylé dva prsty jsem klikla ještě dvakrát. Ale nějak nedokážu spotřebu odhadnout, řekla bych že asi jako u běžného laku, spíš méně než více. Někomu by mohlo trošku dělat problémy nanášení laku do úplných krajů nehtů, tam by byl štěteček docela nepřesný. Já nechávám kousilínek krajů vždy volných, primárně kvůli mé nešikovnosti, abych si nepřidělala práci ještě s odlakováváním kůžiček a prstů a všeho možného okolo. Jinak žádné extra potíže nenastaly.

Tak a k barvě, vcelku odpovídá fotce, jen je hrozné, jak jsou vidět všechny ty moje záděrky a otrhaná kůže a prostě hrůza a děs, dlouho jsem váhala, jestli sem tuhle fotu vůbec dám! A to jsem si myslela, jak mám prsty a nehty v pohodě. FUJ! Stydím se! Ale zpět k odstínu, je to focené po jedné vrstvě a je to prostě korálová, neoranžová a nerůžová. Druhá vrstva je sytější a jde docela do neonova. Jo a kryje v jedné vrstvě průměrně, ve dvou perfektně. A neskutečny rychle zasychá. Než jsem si udělala pravou ruku, tak levá byla suchá. To se mi běžně u laku nestává. 

Jediné co trochu řeším je, co se zbylou barvou na štětečku udělat teď, po použití. Na peru je napsáno něco jako znovuuzavřete po použití. A tak jsem to tedy znovuuzavřela, bez otření štětečku do laku. No co, v nejhorším bude po parádě a já si příště koupím normální lak :) 

Plusy: Vtipný nápad, vejde se i do malé kosmetické taštičky, rychle schne, příjemně kryje, pěkný odstín

Mínusy: Asi už k nesehnání, cena (počítám, že 80Kč byla zlevněná cena)

Hodnocení: 7/10