2. den

Vzhledem k tomu, že jsem první den stihla za pět minut dvanáct - a to doslova - o to dřív bude druhý den. Včera jsme trochu filosofovali a dneska si budeme pro změnu fantazírovat. Aneb čeká nás

2. den - kde bys chtěl/a být za deset let

Tak trošku přemýšlím, že moje příspěvky budou lehce zcestné a ne vždy budou odpovídat zadané otázce/problému. Ale dobře, dneska se budu snažit. Zavírám oči...

... je mi něco přes třicet, vypadám trošku vyšší, asi jsem se naučila chodit na podpatcích konečně! :) Mám na sobě kostýmek, vypadá docela dobře, stále se držím podobných barev i stylu. Možná je šitý na míru, protože mi nedělá takové ty varhánky na zádech a sedí mi přes prsa. Jsem stále bruneta, nejsem nijak výrazně nalíčená. Ale mám hodně dobrý pocit z tohohle parfému, vím, že mi sedí. Nehty mám upravené, žádné ozdobičky a čičurky. Stojím v centru Prahy na náměstí z kočičích hlav, opět se do nich slunce opírá, jako tehdy, když jsem tam šla poprvé. Mířím k docela ošklivé budově, ale mám zvednutou hlavu, tvářím se lehce arogantně, jako obvykle. Znovu a znovu se mi zrychluje tep, když se blížím ke vstupním dveřím. 
Dobrý den i Vám, dneska poprosím jen černý čaj. A nebo víte co? Dám si silný English breakfast s mlékem a lžičkou tmavého cukru. Mám krásnou sekretářku, je milá, hlavně mi rozumí. A je prostě krásná, okouzlující. Věřím jí. Má dlouhé štíhlé nohy, tmavé až skoro černé vlasy a výrazné lícní kosti. Nese mi čaj a připomíná mi to jednání co je za půl hodiny. 

Moje práce mě baví, naplňuje mě a je to to, co jsem vždycky dělat chtěla. Cítím se prostě ve své kůži, jak ryba ve vodě. Po práce občas chodíme na odpolední porady s kolegy někam do města a když ne, tak využiji volné odpoledne pro sebe a nebo pro kamarádky. Ale asi spíš pro sebe. Dnes jdu dřív z práce, vracím se do vlastního bytu téměř v centru Prahy. On je vlastně pátek, zamyslím se. Kouknu na hodinky. Koupím letenky do Paříže a volám mužovi do práce, že musí naléhavě přijet domů, že musí prostě přijít z práce dřív, nejlépe ihned. Vezmu si jen svůj oblíbený parfém, který na sobě tak miluju, dvoje Louboutinky a jedny bačkory a vyrážíme taxikem na letiště. 

Na to že mi je třicet tak to docela ujde, pomyslím si. S jedovatým zvednutím koutku ala úsměv si vzpomenu na ty parchanty zakomplexovaný, co mi dali čtyřku z maturity z Francouzštiny. Ale v tu samou vteřinu se začnu nahlas smát, jaké to byli malichernosti a jak mi tím nic nedokázali. Pak si vzpomenu na kamarádku, co mi vrazila kudlu do zad a taky na to, jestli ty boží mlýny už domlely. Vždycky jsem chtěla Louboutinky a teď mám dvoje, pche, tak co by!

A taky uvažuju, že bych se poohlédla po nějakém zajíčkovi...
Bru <3