opravdu nesnáším, když nějaká blogerka vyhlásí pauzu. A o to hůř se k tomu přiznávám i já. Asi nemá cenu něco vypisovat, prostě blog musí jít na chvíli stranou. V hlavince nápady jsou, ale není čas to sesumírovat a hodit na papír/blog. Jako jediné, za co se schovám a zároveň použiji jako omluvu pro tuhle nehezkou situaci je následující fotka. Snad je zřetelně vidět, kde trávím svůj volný čas...
Mám ráda vzdělané lidi. Mám ráda, když mají lidi všeobecný přehled. Na určité úrovni je pro mě vzdělání hodně důležité, ve vztahu to může být i rozhodující. Že jsem povrchní? Možná. Ale pokud někdo (ať už má papírově vystudované cokoliv) nedodržuje aspoň náznakem interpunkci, jasně, že se občas stane, že něco ulítne, nebo naopak nedolítne kam má :) Ale totální ignorace gramatiky, interpunkce a dalších dle mého úplně základních pravidel, to je pro mě fatální. Teď nemluvím vůbec o slangu a nářečích, šalina je prostě šalina, něco někde má bejt, všechno je oukej, proč ne? Ale pokud do nějak vipadá a ty zchody jsou pjekné, tak to prostě ne. Ne!
Ale abych doplnila i druhý úhel pohledu - papírové vzdělání. Aneb jakou školu jsme navštěvovali a dokončili. Je pěkné mít inženýra z politologie (NIKOHO NECHCI URAZIT, ANI TÍM NIC JINÉHO, NEŽ CO ŘÍKÁM, NEMYSLÍM!!!), ale pokud je onen človíček absolutně nepoužitelný mimo obor a nebo svoji práci nedělá dobře, tak pro mě vzdělání není rozhodující. Raději výuční list na kuchařině a ocenění za kuchaře podniku/města/republiky/světa, než právníka který sedí a čeká asi až naprší a uschne. Už kolem mne několikrát proběhla krásná myšlenka (díky mami) - buďto si na to musí člověk vydělat, nebo to musí umět udělat sám. U chlapů to platí stonásobně!
Už pátý den s antibiotiky. Už několikátý den zamyšlená. Dneska jsem snědla celé (malé) merci. Akorát mi je z toho špatně a chce se mi brečet, protože prostě proto! Cože, to už je pátek? Ufff, do zítřka musím být v pohodě. Musím, čekají mě důležité úkoly, které prostě musím zvládnout. Našla jsem blog s vyhlášením curvy blog awards 2012 a zuřivě jsem proklikala snad stovku curvy blogů. Některé nebyly curvy, ale spíš hubené kurvy. Jsem hnusná, nemožná a k ničemu. Ale opět mám, co jsem chtěla, hmmm. Nebo jsem to nechtěla? Kdybych to nechtěla, tak bych to neměla, logicky. Takže jsem to asi chtěla. Než se stáhne ten film, tak to bude trvat ještě hodinu a to doufám budu už dávno spát. Ha, našla jsem blogerku, která má ošklivější nohy, než já! A je šťastná. Potvora. Mám pocit, že ani takhle to dál jít nemůže. Viděl někdo ty moje chlupatý nohy? A ty beďary? A ty červené oči? A pak se divím, že vypadám jak vypadám. Nejsem ženská, necítím se jako ženská. Je to jeden z nejhorších pocitů co vůbec znám. Jsem emancipovaná pí**. A opět mám co jsem chtěla. Nebudu se znova sama sebe ptát, jestli jsem to fakt chtěla. Chtěla. Chtěla jsem být na sebe hrdá, jak jsem dobrá. Viděli jste ty fotky z loňské dovči? A z předloňské? Tak mi to tam sluší. I v tom neoprenu s vlasy všude okolo mi to sluší. Proč mi to nemůže slušet i teď? Jsem rozhodnutá, že do neděle nevylezu z postele. Pak už budu muset, abych se nějak dostala do školy. Asi to vezmu kanálama, přece musej bejt odsud až do Brna kanály, ne? Achjo, vzpamatuj se!
P. S.: Objevila jsem stránku, kde prodávají hadry až do velikosti 30! Ufff, trochu se mi ulevilo...
P. S. 2: Brouzdám po online seznamkách a anonymně sama sobě něco dokazuju. Jen nevím co...
Docela soukromé téma, aneb podíváme se do minulosti :)
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
Měla jsem docela divokou pubertu, cca od 13ti let aspoň do 18ti :D Takže v této době vzniklo nesčetně situací, kdy jsem nerespektovala své rodiče. O to víc je respektuju teď. Obdiv si zaslouží už jen za to, že to se mnou přežili. A i když chtěli, tak mě nakonec nikdy nezabili, ale neroztrhli jako hada. A dokonce hodně mých pubertálních nápadů dokonce tolerovali. Třeba jak jsem se sebrala a odstěhovala jsem se v 17ti k příteli. A po dvou měsících zpět, neb jsme se rozešli. A naši, ač je to asi hodně mrzelo a bolelo, tak mě domů přijali v pohodě. Obdiv. Já bych se v té době roztrhala na malé kousíčky a graaaaaaaaaah! Ale teď opravdu vím, že mám ty nejlepší rodiče na světě (a nebo aspoň jedny z těch nejlepších)! :)
Dneska nás čeká konečně něco, u čeho jsem pochopila zadání a u čeho se můžu i vypovídat...
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
Nicméně teď bohužel jsem ve stavu, kdy nejsem schopna objektivně zhodnotit úspěchy a neúspěchy, neb dvě velké věci, které letos začaly, tak ještě nejsou nijak dořešené, takže bych to ráda nechala na později. Jinak by to byl nudná příspěvek o tom jak jsem udělala zkoušky, sháněla bydlení, přes léto byla ve Francii a přitom snila o dovče v UK, jak jsem si na brigádě opět nic nevydělala... Takže uvidíme, třeba se mi podaří udělat nějaký back view, abych zhodnotila rok 2012. Nicméně, prý se říká, že co je nahnilé, to v roce 2012 umře a co je zdravé, to posílí. Tak doufám, že jsem zdravá! :)
A abych nebyla uplně zlá, napovím, o čem by ten zpětný pohled mohl být - absolutní změny v mém životě v oblasti vztahů, bydlení a potom možná i v kariéře.... Vše je pro mě dost zásadní a nerada dělám nějaké hop, dokud jsem nepřeskočila.
Poslední věc, od rána mi zní v hlavě tahle písnička, tak se o ní podělím:
Hned na úvod nutno říct, že na slevové portály moc často nechodím. Přistupuji k nim trošku s nadhledem, protože ne každá sleva je doopravdy sleva. Ač jsem se já osobně nikdy nespálila - využila jsem tuším už 3 nebo 4 akce, tak znám mnoho lidí, kteří svého "super výhodného" nákupu dost litovali. Dneska mi to ale nedalo a nechala jsem se nalákat ke zhlédnutí sýrové akce na Slevomatu. Sýry mám ráda, asi se v nich moc nevyznám, ale když je sýr dobrý, umím to ocenit. A teď k tomu, co mě naštvalo.
Zdroj: www.slevomat.cz
Popis krásný, lákavý, ale... zrál rok, nebo čtyři roky? To je docela rozdíl podle mne, zvlášť u zrajících sýrů! Doba zrání se odrazí na jeho chuti, na tom, jak je štipkavý na jazyku, je to jak s vínem prostě. A krom toho také na ceně. Ehm. V diskusi jsem se dozvěděla, že sýr zrál 12 měsíců. A už teď se cítím být lehce ošizena a podvedena. Já chci sýr, který zrál 48 měsíců, když tak dlouho má zrát, nebo ne? Jak to tedy je?
Samozřejmě se dá sýr použít na uplně všechno na co si vzpomenete, hodí se k bílému i červenému vínu, blablabla, a nebo si ho můžete nastrouhat na těstoviny, viz obrázek. Nastrouhat!
Zdroj: www.slevomat.cz
Nevím, asi mám nějaké staromódní struhadlo, ale prostě nastrouhat je něco jiného. Tyhle plátky/kousky bych vyráběla nožem a nebo tou spešl škrabkou na sýry. A poslední perla, která mě dostala nejvíc. Na začátku se píše, že nám sýr vydrží do března roku 2013. V diskusi se dozvíme něco trošku jiného...
Zdroj. www.slevomat.cz
Takže dobrá rada na závěr - tento exkluzivní sýr si dejte do mrazáku a bude to. Grraaaah!!
Já opravdu nevím, kde si mám kupovat boty, prostě nevím. V Baťovi jsem jednou chodila dva týdny na dovče v teniskách. Letní dovča u moře, asi si dokážete představit, jak moc jsem tenisky využila. No nicméně se stihla odlepit podrážka a tak. A v Baťovi mi reklamaci neuznali, pochopitelně, protože jsem přeci v nich moc chodila. A tak jsem si tam už nikdy žádné boty nekoupila. A někdy předloni jsem si koupila v A3 sportu tenisky Nike, byly fakt dost dobrý, krásný, přesně takový, jaký jsem chtěla. Cena lehce něco přes dva tisíce, uff. No ale budiž, tenisky mi přece vydrží dlouho. Prd, po půl roce reklamace, prasklá kůže na dvou místech, odlepená podrážka. Reklamace neuznána, prý jsem je prala. Wow, změna, evidentně má A3 širší databázi argumentů. Jasněže jsem je neprala, ale co, prostě se hádat nebudu. Tenisky nosím na zahradu. Rok se s rokem sešel a já objevila v A3 sportu fakt pěkné tenisky, pro změnu Nike, černé, s barevnými dírkami na tkaničky. A dokonce ve slevě, nakonec mě vyšly na nějakých 700kč, sice jsem si na ně tedy týden počkala, ale co už. To bylo radosti. Radosti letos v březnu. Uznávám, že přes léto tenisky docela nosím, ale i tak mám pocit, že jsem víc využila balerínky a jiné letní botky, takže ke dni, kdy jsem je byla reklamovat, jsem je mohla nosit tak dva tři měsíce maximálně a to rozhodně ne každý den. Prasklá bota na třech místech, komplet odlepený bok boty ve švu, jakoby vytržený, prostě katastrofa. Reklamace neuznána, prý to není výrobní vada, ale prostě moje vina. A tak jsem sebrala odvahu a ptala jsem se prodavačky, jak jako moje vina?! To mi chcete říct, že tohle jsem si udělala sama, jako cíleně? A ona jakože neví, že tu není od reklamací, že to prostě vyřizuje to oddělení a že se jí to netýká. Ale já byla opravdu naštvaná a snažila jsem se jí přesvědčit, že pokud bude to jejich reklamační oddělení fungovat tak jak funguje, tak že to daleko nedotáhnout, že to není moc prozákanický přístup a tak podobně. A ona mi dost drzým tónem odsekla, že ty boty nejsou konstruované na každodenní nošení. Tak jí znovu opakuji, že od března do září bylo chvíli i léto, kdy jsem nosila jiné boty, blablabla, že když chodím do školy, tak to mám 20min chůze, blablabla. A tak mi ještě hrubějším tónem oznámila, že ty boty nejsou konstruované na každou váhu! WTF? Jsem prostě příliš tlustá na to, abych si kupovala boty Nike. K tomu nemám víc co dodat. A to že mi milostivá paní prodavačka vrátila moji originální účtenku roztrženou napůl, od zhora téměř až dolu, k tomu se fakt vyjadřovat nebudu. S takovou účtenkou si můžu možná tak... vy víte co.
A tak jak Nike, tak A3 přišli o jednoho naprosto bezvýznamného zákazníka a asi jim je to uplně šumák. Graaaaah!
Včera to bylo nudné, dneska to bude trapné, ehm. Tak zvažuju, jestli mám vůbec pokračovat, sotva jsem po pauze začala :D Čeká nás totiž téma
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
A já se rovnou přiznám, že prostě nevím, co přesně mám pod "mainstream" zařadit. Vím že je to takový ten hlavní proud, co se poslouchá hodně, co je IN a co prostě frčí. Ale u mě frčí asi něco jiného, než co frčí obecně. A když už jsem trapná, tak budu trapná dál. Vůbec jsem nepochopila Gangnam style, nechápu co to má být, někdo mi to přirovnával k Asereje od Las Ketchup, co kdysi frčelo, ale opravdu nevím, co tim chtěl autor říct. Nepochopila jsem to, nelíbí se mi to. Nevím, jestli se dá do mainstreamu zařadit třeba Madonna, Gaga, Jackson? Nebo jsem už zase uplně mimo? Asi poruším pravidla a od mainstreamu odběhnu hodně daleko, raději, a to k tomu, co v poslední době poslouchám - a je jakš takš aktuální (takže vynechám hity mého mládí).
Snad nejvíc naposlouchanou mám tuhle pecku, prostě se mi líbí, sympatickej hlas, text o něčem, chytlavá melodie, prostě paráda:
A hned druhá, relativně aktuální, co mě napadla je Adele. Tu poslouchám už docela dlouho, mám od ní ráda snad všechny její songy, ale nebudu sem dávat všechny, pokusím se vybrat jeden. Navíc je Adele prostě krásná ženská, no uznejte! :)
A mojí top trojku uzavře sympaťák Xindl, na kterýho prostě nedám dopustit, je to jeden z mála českých a česky zpívajících interpretů, který opravdu poslouchám. Další by byl Nohavica. A pokud by musel být někdo třetí, tak The tap tap, ale to je opravdu hooodně na hraně.Pak ještě z českých a nečesky produkujících by byli Eddie Stoilow a ti by asi uzavírali českou hudební scénu. Ale zpět ke Xindlovi, dáme si něco míň známýho:
A od příště se pokusím téma dne pochopit, slibuju! :)
Nebudu kazit politiku Baru, to se přiznám hned. Nebudu ji kazit, protože s ní naprosto souhlasím. Pokud vás něco zajímá - třeba kolik stojí onen drink, tak se jednoduše zeptejte. Co je na tom tak složitého? Pokud vás to opravdu zajímá, tak vám nebude připadat trapné se zeptat. A pokud vás to tolik nezajímá, tak se to dozvíte pak na účtu při placení ;) Tak jako se ptáte v obchodě, kolik co stojí, když to tam nemají napsané. Jednoduché. Chápu, že ne každý přichází do Baru s neomezeným rozpočtem a tak by nerad způsobil nějaké fópa při placení, no tak se prostě zeptám kolik stojí ten drink a je to. Opravdu nic složitého. Navíc se dá pro všechny případy platit i kartou ;)
Ale abych nebyla uplně zlá, tak něco málo prozradím. Pokud jste zvyklí chodit na nějaké akce do klubů (two faces, semilasso,..), tak máte pravděpodobně hrubý přehled, kolik koktejly stojí. A ten hrubý přehled vám bohatě stačí třeba i pro tenhle první signature drink, jednoduše nazvaný Podpis:
Zdroj: Oficiální FB Baru, který neexistuje
Sama bych ceny čekala o něco vyšší, když si představím, jaké jsou asi provozní náklady Baru v jaké kvalitě drinky jsou! Kvalita (narozdíl od ceny) se rozhodně nedá srovnat s výše zmiňovanými brněnskými kluby...
Dneska to bude trošku nuda, ale je to v plánu, tak se to musí dodržet :)
15. den - tví oblíbení blogeři
Naprosto nudně a tak jako vy všichni ostatní čtu hlavně Plum a Miu. Mia je taková mírnější, klidnější, hrozně milá a krásná slečna, která se nestydí za to, jaká je. Plum je občas trošku ráznější, udělala velký krok dopředu zřízením eshopu - ten docela stojí za to, většina věcí je jinak v ČR nesehnatelná. Ale když máte známého v zahraničí, tak to jde sehnat ještě o něco levněji :)
A pak, z těch trošku míň známých, tak mám ráda Kaťušku a Lush rocks, obě slečny znám osobně a to mi jsou jejich blogy bližší. A abych komplet doplnila seznam, tak tu máme Protivnou blondýnu, Růžového chrousta, Slovní prostitutku a Černou mooru. Pár blogů jsem si přidala do sledovaných právě včera/předevčírem, takže k nim se ještě moc vyjadřovat nebudu :)
po delší době jsem se rozhodla, že budu pomalinku pokračovat v měsíčním plánu, ať aspoň něco dotáhnu do konce! :)
Takže konec týdne druhého,
14. den - tvá nejranější vzpomínka
Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak žádná ucelená vzpomínka mě nenapadá. Pamatuju si na dědu, sedávala jsem mu na klíně, ač neměl rád děti, tak mě si zamiloval. Pak vím, že jsem se ztratila na horách, taková chatařská oblast, kde bylo najednou asi tisíc chatek a já nevěděla která je ta naše! Odmalička jsem byla samorost, měla jsem svoje lyžičky už v hodně předškolním věku a v tomtéž věku jsem se právě ztratila. A ani nevím jak jsem se našla, ale druhý den už nebylo těch chatek tisíc, ale něco kolem dvaceti. Záhada :D Pak si taky vzpomínám, jak jsem poprvé ulovila rybu. Bylo to v chorvatsku, měla jsem tátův docela slušný prut, ryba zabrala a já začala s prutem couvat a couvat a couvat, do silnice, přes silnici,... Ale rybu jsem vytáhla a nakonec mi tleskali i lidi z té kolony aut, jak jsem tím svým couváním zastavila provoz.. :D Rybu jsem hrdě snědla, "teta" Chorvatka mi ji udělala na grilu. Pak jsem chytla ještě kámen, strom a loď. A pak, asi v mé třetí třídě ZŠ jsem chytla okouna. Pamatuju si jen - Nehlaď toho okounka, on má takové ploutvičky, které .... auuuuuu! A od té doby jsem na rybách nebyla...
