Trošku netradiční úvod článku, ale ...
... přemýšlela jsem, že mě vlastně moc nebaví psát o tom, o čem píšou mnohem lepší a slavnější blogerky - kosmetika především. Ony to prostě podají líp, k výrobkům se dostanou dřív, neváhají investovat jen pro sepsání článku. Jo, mě to taky baví, ale prostě už je to trošku nudné, když vidím, že 3/3 mých oblíbených blogerek píše o makeupu od dermacolu, já si ho po x měsících taky pořídim a co o něm mám tak jako psát, hm? Takže jsem se rozhodla, že to vezmu z jiného konce. Budu psát o tom, co jsem viděla, zažila, co mě naštvalo a naopak co mě potěšilo. A o potěšení bude dnešní článek :)
Někdy v červnu letošního roku jsem četla takový hodně podivný blog, nebo spíš jen začínající blog, nevím jak jsem na to narazila. V článku stálo, že někdo shání nějaké lidi na spolupráci na projektu. Měl to být uplně nový projet, něco co neznáme. Prý Bar, který neexistuje. Tak nějak jsem to dočetla, přiznám se, že jsem to ani moc nepochopila, co vlastně chtějí, když ten bar nemá existovat. Čekala jsem, že to bude nějaký reklamní tah, nebo to bude třeba jen nový blog v čistě fantazírujícím duchu, jaké by to bylo, kdyby tady byl bar, který je takový a takový a jiný než ostatní.. No prostě jsem to nepochopila, přiznávám se :) Ale trošku mě to lákalo poznat. Pár dní zpět, tuším v neděli odpoledne (dnes je úterý), jsem přes kamarádčino sdílení jednoho článku blogu Baru narazila opět na svoje staré otazníky v hlavě a jala jsem se je rozluštit.
Ha! On ten Bar asi existuje! Divné, nebo že by ne? Nikde nepíšou otvíračku, nemají meníčka ani nápojový lístek vystavený na internetu, adresa baru mě taky zrovna nepraštila do očí, no nevím, jsem taková nejistá, o co vlastně má jít. A tak se o myšlenku podělím s kamarádkami. Uběhlo pár hodin a rozhodly jsme se, že nejlepší bude zjistit o co jde a pokud možno hned. Vydaly jsme se na adresu Baru a ejhle! Ten Bar tam byl! Ale my měly kulišácky vymyšleno, že když Bar opravdu nebude existovat, tak zalezem do jiného podniku a opijeme svoje nedělní hladové tlamičky jinde.
Já nevím, jak přesně popsat onen Bar. Během prvního drinku - dvojka červeného - jsem naprosto propadla filosofii Baru, pochopila jsem prvotní myšlenku a neskutečně se mi tam zalíbilo. V životě jsem si tak nevychutnala dvě deci červeného, jako tam. Sedím, nasávám atmosféru, cítím se jak v jiném světě, je mi uplně jedno co se děje venku, nemám žádné starosti. Po hodině a půl, kdy jsem dopila první skleničku červeného váhám, co si dám dál. Vínko bylo excelentní, ale přeci jen, ten barman, ten krásnej barman... No ano, musím mít koktejl :) Koktejly nepiju téměř, nevyznám se v nich a tak se ptám čišníka, který se nám celý večer věnuje. Čišník pochopil velmi rychle, že nemá cenu po mě házet nějaké názvy koktejlů, že bych si vybrala stejně jen podle názvu a netušila bych, co to bude. Čišník si mě prohlédl a sdělil, že při výběru koktejlu pro mě začneme od začátku - prý jakou má mít barvu. Začala jsem se smát a poprosila jsem o růžovou. Chvilinka ticha, zamyšlení, pohled na mě. Prý mi přinese cosmopolitan a odchází. Prostě naprosto mě vystihl a pochopil, jsem unešená. Po chvilce přináší lehounce růžový drink, z hlavy vyjmenovává, co v něm je, opakuje mi název a mistrovsky připravený drink dává přede mne na stůl. Asi po půlhodince ucucávání mého prvního opravdovského koktejlu se přišel zeptat, jestli mi chutná. Jsem unešená, asi jsem se zamilovala. Do čišníka, barmana a hlavně do Baru!
O tom, jaké to tam je bych mohla vyprávět hodiny. A to jsem tam byla jenom dvakrát! Ale nechci nikoho nudit, takže pokud máte možnost, zajděte tam a sami si udělejte obrázek. Blog, prvotní myšlenku, krok po krůčku vznikání Baru a další hromadu informací najdete
ZDE na oficiálních stránkách a nebo také na facebooku - Bar, který neexistuje.
A příště si dám ten koktejl co do něj patří ten alkohol z flašky s chobotnicí!
