Vůbec nevím jak je to možné, ale hrozně mi ty dny s deníčkem ubíhají, ještě stále přemýšlím nad ostrostí včerejšího článku a už mám svoje myšlenky formovat a formulovat jinam a jinak. Přiznám se, že jsem měla dost bussy day, jak s oblibou říkám (mám "v pedálech" asi 800km a do toho jsem ještě vyřizovala hromadu věcí, papírování, blablabla, nebudu vás tím zdržovat :))
4. den - tvůj názor na náboženství
Nějak nevím kde začít, ale asi navážu na předchozí příspěvek, kde jsem opakovala myšlenku, ať si každý dělá co chce, ale ať mě tím neomezuje. Pokud má někdo nějaký vnitřní pohnutek, ať ve smyslu víry, nebo v jakémkoliv jiném smyslu, dobře, naprosto to respektuji. Jsem ochotná to respektovat i do takové míry, že s danou osobou budu určité zásady i sdílet. A to jen proto, aby se on necítil špatně. Nemám problém si k obědu nedat vepřové, jestliže můj spoluobědvatel vyznává náboženství, jež vepřové striktně zakazuje. Klidně si dám smažák, no a co. Ale pokud mi začne vysvětlovat, že bych neměla vepřové jíst vůbec, už nikdy v životě, protože a protože a protože, tak si může být jistý, že si při další příležitosti vepřové dám (budu-li mít chuť). A nebo že to byl náš poslední společný oběd.
Mám v přátelích několik lidí, o kterých vím, že vyznávají nějaké náboženství. Naprosto s nimi vycházím, většinou spolu fungujeme v kompromisní rovině. Já ji nebudu opíjet a zvát na pijácké akce, ona mi nebude zakazovat pít. Hotovo, vyřešeno. Trošku ostřejší téma, ač sama nevím jak hluboko jej rozebírat, jsou náboženství naší kultuře hodně vzdálená a pro nás až nepochopitelná. V dnešní době je "multikulti" opravdu trendy. Takovéhle nekontrolované až podporované prolínání odlišných kultur může být fajn. A taky nemusí. Fajn to bude na takové úrovni, že se seznámíme s odlišnou kulturou, pokud budeme mít zájem. A ne že my budeme muset ustupovat před námi nepřirozenými kulturami, jen proto, abychom zachovali děsně free a "multikulti" společnost. Jsme slovani, žijeme v srdci Evropy, už se nám to tak daří nějaký ten pátek, a ač si furt stěžujeme na něco, tak se nám tu daří dobře. Jinde jsou jiní, kteří tam žijí ještě déle než my slovani v Evropě, a taky se jim tam daří. A já tu nechci mít jejich kulturu, já ji chci jet obdivovat do míst, kam patří, kde se zrodila, do míst, se kterými je spojena. A nechci ji mít hned vedle baráku. Prostě by to nefungovalo, každý žijeme v jiném světě, v jiném přesvědčení, co je pro nás normální, může být pro jiné nepřijatelné. V tomhle smyslu neexistují kompromisy. Představa, že mě ukamenují za to, že mám muže a dostala jsem pusu od kamaráda, to je pro mě nemyslitelné. A představa pro někoho jiného, že jsme doma měli zabijačku, je možná víc než nemyslitelná, ale rovnou by to mohl být námět na krvavý trhák či horor přístupný až od 18ti let.
Nejsem xenofóbní, ani cizokulturňoobní, ale co se někde narodilo, to tam má zůstat. Mešity mají své místo a nikdo jim ho nevezme. Ne, opravdu to místo není v Praze. A ani v Brně. My tady máme krásné křesťanské kostely, které taky necpeme do Jeruzaléma (pokud ano, tak o tom ale nevím!). Já chci obdivovat mešity takové, jaké jsou, spjaté s tou atmosférou města, s tou náladou, kterou město žije, s barvami, s hlasy, se vším. Jedině tak to na mě působí komplexně. A tak to má prostě být. Znovu opakuji, že nejsem proti cizím kulturám, cizím národnostem, nejsem! Rozumíte, nejsem! Dokážu je tolerovat ba i respektovat. A dělám to ráda, uznávám je takové, jaké jsou.
Jak to tak po sobě čtu, tak jsem se od náboženství dostala i malinko jinam, ale kultura, historie atd je s náboženstvím prostě spjatá. A ano, asi jste pochopili správně, že jsem ateista. Jakási vyšší moc možná asi občas funguje, alespoň boží mlýny existujou! Ale ne, vážně, žádné osobní přesvědčení v tomhle smyslu nemám.
A co vy? Máte nějaké zkušenosti s moderním "multikulti"? Jaký máte názor na podporu míšení kultur a národů?
Žádné komentáře:
Okomentovat