Ano ano, zní to hodně divně. Ne to, že bych hodila za školu, ale to, že jsem na to pyšná. Přišla jsem na to až s odstupem (dva roky). Moje záškolácké poprvé bylo ještě v dobách základního vzdělávání, odhaduji tak pátou třídu. To jsem si netroufla chodit za školu, ale chodila jsem za kytaru. A taky za angličtinu, kam jsem mimoškolně docházela.
V té době, co si vzpomínám, mi to nepřinášelo tak velké vzrušení, jak jsem očekávala. Čekala jsem, že vždycky, když někam nepůjdu, tak budu mít takový ten pocit.... víte... to zakázané ovoce, adrenalin, třesoucí se ruce, zrychlený tep, pocit že jsem velká holka, borec, frajer, dospělák co si nejvíc řídí svůj volný čas a nikomu se nebude přece zodpovídat, co kdy dělá. Ale jako bylo to fajn, bylo to takový pohodový, ale rozhodně ne žádný extra vzrůšo. Zato když na to naši přišli, to bylo adrenalinu až až! :D
Na gymplu přišel první problém. Měla jsem nějak příliš volného času, když jsem věčně záškoláčila, až jsem zjistila, že se vlastně finančně vyplatí být ve škole. Aspoň když je zima, jinde teplo grátis nebude. Si to vemte, jste v centru Prahy, to je sice super, ale je děsivý mráz. A tak jdete aspoň na kafe. A když už na kafe, tak aspoň do Starbucksu. A to je hnedle stovka za kafe, plus za muffin, dortík, vodu, ... Takže přes zimu jsem chodila do školy vcelku poctivě. Každé ráno mě čekal s kamarádkou velký nákup, kolikrát to byla víc než půlka té velké nákupní tašky jenom svačin! Takže o jídlo a pití nouze nebylo. A opravdu jsem se nenajedla víc v klidu jinde, než ve škole (ano, o hodině).
Ale takhle jakmile bylo teplejc, jaro, kus léta a často i podzim, tak to bylo jiné. To bylo plánů kolikrát i 14dní v kuse, abychom to všechno s kamarádkou postíhaly.
Ale abych se dostala k tomu, o čem jsem chtěla mluvit. To, že jsem chodila na gymplu za školu mělo jen a pouze jednu jedinou příčinu. Člověk by to ani neřekl, ale já jsem se ve škole prostě nudila. Gympl byla nuda nehorázná, že bych se do zadku hryzla. Na základce to bylo jiné, to jsem k paní učitelce tak nějak vzhlížela, ona byla dokonalá, hodná, tolik toho věděla. Ale když jsem při přechodu na gympl zjistila, že učitelé jsou vlastně jenom lidi a často dost nudný lidi, který jejich práce nebaví, dělají to jenom pro prachy, přirozená autorita nula, jenom by dupali a křičeli a mají pocit, že se z nich posereme. A já tohle prostě nemůžu přenést přes srdce a takový člověk je pro mě nula. A nulu já uznávat nemůžu, nechci a nebudu. Je mi to líto, ale je to pravda. A tak jsem prostě pyšná, že nejsem jen líná ventra a záškolák, ale že jsem vždycky byla dítě, které si vážilo svého času a dle svého uvážení s ním nakládalo.
Byli kantoři, které bych zdravila s hlubokým předklonem ještě teď, a to jsem přes dva roky z gymplu. Většinou to byla stará škola, přísnost ale i vlídnost, pochopení, ale přesně daná pravidla. I přes to, že mě málem propíchl pletací jehlicí, když jí bodal to nějakého drátěného modelu čehosi ve snaze názorně mi předvést, kudy že ta sečna seká to těleso. A neseká a neseká! A pic ho, už jsem mohla mít jehlici v oku. A taky jsem mohla být vyhozená z okna, za to, že jsem hlásala o čem je pravilo černé ruky (mělo to být pravidlo levé ruky....). A ani to mé hlásání nebylo příliš důvěryhodné.
Takže suma sumárum, budete-li mít někdy děti, který budou chodit za školu, tady máte důvod, proč tomu tak je. Jednoduše se NUDÍ!!!
Hezký den všem
Bru <3
Žádné komentáře:
Okomentovat