Francie, Provence, cítíte tu vůni?

Hmmmmm, aaaaach, ano. Svěží lehký vánek, ošlehaný o vrcholky Alp, pohladí levandulové lány a proplete se mezi sluncem rozpálenými vinicemi a jejich vůni donese až nejtemnějších uliček bohatých měst. Kuchařský ráj v Nice, nejen četníci ale i křižovatka bohatých v Saint Tropez, otisky rukou celebrit na stříbrných deskách v Cannes a nakonec i Monte Carlo, Monaco. Ráj luxusu, bohatství, jachty, kasíno. Ano, zní to pohádkově. A já vám tu pohádku budu vyprávět.

Je ráno, půl osmé, asi neděle bych řekla, možná sobota? Ty dny tady tak utíkají, asi bude neděle. Procházka mezi květinovými keři, cikády už jsou taky vzhůru. Hele Troody, good morning, how are you? Its very hot today, uuuh....Jdu dál, míjím "svoji" lavičku.

Škoda, že tady nestaví TGV, sice jedu jen pár zastávek, ale TGV je prostě TGV. No nic, počkám na regionální vlak Côte d'Azur (Azurové pobřeží). Do Cannes to má jet necelých 20minut, tak jsem zvědavá, o co jsou líné francouzské železnice línější, než České dráhy.

Vlak přijíždí o tři minuty později, než by měl. Vidím milou průvodčí, usmívá se. Chci sedět nahoře u okýnka a koukat se na moře. Slunce sice už dávno vyšlo, ale stejně je tu cítit taková ospalá atmosféra, moře čisté, neuvěřitelně se třpytí (víc než balzám od Labella), vlny jedna po druhé jen lehce pohladí písek na břehu a zase mizí zpátky v moři. Pohádkové. Tunel. Vidím sluneční paprsky dopadat kamsi pod most před námi, vlevo jsou zajímavé malby na stěně starého nádraží. Jej, vystupovat, jsme v Cannes!

Je opravdu brzy, teda alespoň na moje (a naštěstí i na francouzské) poměry. Je něco po deváté, sluníčko ještě nestačilo řádně opřít své paprsky do betonových ulic a kamenných domů. V průvodci otvírám mapu, ale než ji najdu, podvědomě naberu směr k moři. A než se stačim dočíst, kdeže mají být ty slavné otisky rukou, moje zraky upoutá pozornost výkladní skříň Prady, Gucciho, Louis Vouitona a další a další, některé značky ani neznám.

A jsem u přístavu a přímo přede mnou se tyčí dominantní filmový palác. To slunce, jak láme své paprsky o prosklenou část budovy, to je úžasné. Červený koberec, ty schody, to slunce. Pohádka.

 Sklopím zraky a vidím první otisky rukou na stříbrném čtverci, procházím od jednoho k druhému, wooow Silvestr Stelon má fakt obří pazoury!

Obejdu přední stranu festivalového paláce. Další otisky pokračují na kamenné dlažbě. Je hele, Mickey Mouse!

Slunce už začíná docela pálit, ale ještě není ani deset hodin a všechny krámky na hlavním Boulevardu otevírají až v jedenáct. Jdu tedy ulicí od přístavu nahoru a cítím vůni. Že by pekárna? Voní tu nějaké pečivo, čerstvé, něco asi máslového. A káva. Trochu přebíjí tu krásnou vůni čerstvých croissantů, ale rychle si dva koupím a pujdu se sníst někam na lavičku. A v klidu a bez kávy.

Po snídani vyrazím směrem z centra, podívat se, jak se tu doopravdy žije. Nechci se opakovat, ale pohádkově.

Už je něco před polednem, projdu se po nákupním Boulevardu a potom vyrazím zpátky na vlak. Ještě rychle koupit nějaké pohledy na památku a hurá "domů"

Tak! A pro dnešek je pohádky konec, pokračování příště. Bůhví, kam nás moje toulavé nohy zavedou :)

Bru <3