... se mi nikdy nebude chtít ráno vstávat a to opravu vůbec nikdy. Ani když se sama od sebe probudím, tak prostě ne. Nesnáším to. A zvuk budíku či telefonu mi dokáže zkazit celý den, tak jako sluneční paprsky dopadající střešním oknem na mojí postel, když chci spát.
... když mám peníze, nic se mi v obchodě nelíbí. Jednou jsem měla právě končící poukaz do nejmenovaného obchodu, a než těch 500Kč na poukazu nevyužít, tak jsem se rozhodla, že si koupim aspoň ponožky. Ale ani ty fusekle se mi nelíbily! Ani naušnice, nic, prostě vůbec nic. Nakonec jsem si koupila z recese hodně divný čtveratý svetr. Chlupatý a neforemný.
... když jsem chudá jak kostelní myš, objevím věci bez kterých nemůžu žít. S největší pravděpodobností zlevní Iron fist botky na polovic, v Lushi bude nové retro, nedejbože forum párty, budou mít v Lindexu poslední kousek těch nelepších a nejpohodlnějších kalhot, které mi nejenom jsou, ale dokonce mi i relativně sluší, a nebo mi přijde nabídka na super levnou dovču od kámoše a nebo prostě cokoliv.
... se můžu spolehnout jedině sama na sebe. A ani to občas ne. Lenost je prostě mocnější než já. Vím to, ale jsem pochopitelně líná s tím něco dělat.
... si vždycky něco koupím v Lushi. I když už jsem skoro všechno vyzkoušela, tak přeci jen se mi zdál být ten Comforter naposled nějaký levnější ;)
... minimálně jednu osobu (jsme doma 3) ráno potkám v koupelně. A to ať vstávám kdy vstávám - s výjimkou, kdy už jsou všichni v práci. Jsme doma tři a asi bychom potřebovali dvě koupelny. Nebo raději tři. On tátův ranní proces není jen tak, nejdřív umýt ruce, pak se vrátit a namazat je. Pak vyčistit zuby. Pak se vrátit a umýt ruce. A namazat je. Pak tam hledá ponožky. Pak si jde vyčistit uši. A umýt ruce. A namazat je. A nakonec ještě voňavka.
... táta nikdy nebude jíst jáhly, cizrnu, kuskus, polentu apod. A to ani když udělám jídlo podle mistra šéfkuchaře, které se mi opravdu povedlo na výbornou. Prostě už jen z principu že je to "to vaše zdravý jídlo a zrní" to jíst nebude. Příště mu k tomu kuřecímu ala Provance s restovaným lilkem dám chleba.
... vždycky najdu v lednici něco propadlého. A s největší pravděpodobností to bude něco, na co mám zrovna ohromnou chuť.
... mi naši vyčtou, že jsem buď furt někde v čudu, nebo že se válim doma na prdeli. A také furt sedím u počítače. No, částečně mají pravdu, ale opravdu neumím být víc doma, když studuju 250km daleko od domova a zároveň méně doma, když jsou prázdniny a já nemám brigádu.
... když něco opravdu hodně chci, tak to nevyjde. To je můj třetí zákon. Začnu je asi sepisovat jako Murphy. První dva zákony se týkají zkoušek. A to že když už to neumím (vždy se lze připravit na zkoušku lépe), tak je důležité se alespoň před zkouškou vyspat. A druhý zákon: kantora pobavit.
... nikdy nebudu mít boty na podpatku, které mi perfektně sednou. Mám sloní nohu, širokou, divnou, rozpláclou, divně klenutou, krátký prsty, sandály mi kloužou, nebo mi nejsou přes nárt, něco nezapnu kolem kotníku, u podpatku mi visí noha ve vzduchu a chodím jen po palcích a patě, blablablabla, prostě jsem odevzdaná teniskám.
... mě vždycky rozčílí lidská hloupost. Grrraaaaaahhh!
Žádné komentáře:
Okomentovat